Expedice Brazil - 3. a poslední část

Tak už to máme za sebou. Měsíc utekl jako voda a my jsme se během několika hodin přesunuli z pláže v Rio de Janeiru, kde jsme se smažili v 35 stupňových teplotách a učili se chytat vlny, do studeného a šedivého Ústí. Každopádně jsme stále plni nádherných vzpomínek, které se vám v tomto našem posledním článku z Brazílie budu snažit přiblížit.

V posledním 2. příspěvku jsme se s Vámi loučili na začátku našeho dne restu v Cipu. Jéje to už je dávno.... Půjčili jsme si kola a vydali se na trip do národního parku plného vodopádů. Jak už to tak občas bývá, tak jsme rest day pojmuli trochu více sportovně, něž by někteří z nás o dni restu vyžadovali :-) Přes to, že jsme ujeli na příšerných plečkách v terénu 40 km, tak jsme si to pěkně užili. Sice jsme místo vodopádu zamířili do kaňonu, ale u tak jsme zde objevili krásy místní přírody.

Brod 

Bike grupe

Koupačka v kaňónu

V dalších dvou zbývajících dnech jsme lezli, co to šlo. Společně s Editkou jsme vylezli ještě jedno 8a+ a několik cest do 7c na OS. Lezení v Cipu nás moc bavilo. Sektory, jsou schovány v lese a místní skála mi trochu připomínala tropické vápno na severu ostrova Madagaskar.

relax ve skalách

 Velká paleta chytů a profilů nabízí lezcům široké spektrum lezeckých cest. Každopádně se vyplatí lézt stupně nad 7a a pak máte veliký výběr.

Místní lezkyně v 7b.

 Cest pod 7a zde zas tolik není. Poslední den nám začalo pršet, ale i tak se dalo najít spousta cest, které se daly lézt. Jediným problémem bylo vedro, které po náš celý čas v Cipu, snad krom prvního dne, neklesalo pod 27 stupňů. Proto jsme raději s Editkou lezli lehčí cesty a nepouštěli se těžších projektů, které v oblasti jsou a vůbec nevypadají špatně!!!

7c+

Editka v 7c

Fido v 7c

Ondra v 7c

Charakter těžších cest je většinou o těžkých bouldrových úsecích, které rozdělují lezitelnější část cesty. Celou dobu jsme byli ubytováni v lezeckém refu G3 u Margea za 20 Real na noc. Je zde vše, co potřebujete.

Refugio G3

Děti v Serra de Cipo.

S Cipem se nám těžko loučilo. Editka a já jsme ještě stihli udělat rozhovor pro místní lezce, kteří mají blog. Článek můžete naleznout zde.

Editka a lokální lezkyně

Navečer jsme se během dvou hodin přesunuli do Bello Horizonte (25 Reals) a odtud busem (85 Reals) do Ria.

Rio de Janeiro je město pláží, favel, ale také spousty lezení. Hned ten den, kdy jsme přijeli jsme se rozhodli, že si musíme vylézt na Cukrovou Homoli - Pao de Azukar, kde před několika lety udělali kluci (Tomajda, Jíra a Párek) těžkou cesty, kterou jim bohužel místní lezci vytloukli. Vybrali jsme si nejznámější "Italskou cestu". Do 250 m cesty jsme nesprávně nastoupili odpoledne, takže jsme si všichni prožili pořádné peklo v lezečkách.

Cukrová homole

Italská cesta

Lukáš a Jardin ve stěně.

Italská cesta

Vrchol homole.

Pohled směrem ke Copacabaně.

V Riu je teď okolo 35 stupňů a každý si dovede představit jaké je to lézt v lezečkách na přímém slunci. Jinak se jedná o parádní cestu v pevné žule. Vrcholové studené pivo bylo pro nás všechny asi tím nejchutnějším, jaké jsme kdy pili.

Bouldering v Riu, oblast Urca.

Do konce zájezdu nám ještě zbýval téměř týden. Nechtěli jsme ho celý strávit  ve městě, kde mělo další 3 dny pršet, tak jsme se rozhodli, že si na tři dny půjčíme auto a vyrazíme do Passo Vinte a pak na nejznámější pláže do Ubatuby. Prostě chtěli jsme náš plán plnit na 100% :-) Půjčení auta na 3 dny cca 300 Reals a za etanol, který jsme do auta lili jsme zaplatili okolo 150 Reálu. Za 3 dny jsme najezdili okolo 900 km. 

Naší první zastávkou byla mega jeskyně Gruta de Passo Vinte. O této jeskyni jsme se dozvěděl díky tomu, že zde byl loni Gabrial Moroni a Enzo Oddo. Gabriel na svém blogu tutu jeskyni popisuje jako budoucí hřiště pro extrémní lezce. V Cipu nám místní lezci potvrdili, že jeskyně je ideální pokud hodně prší, takže bylo jasno a vyrazili jsme. 200km cesta nám trvala skoro 7 hodin. Zvolili jsme omylem místo dálnice místní komunikace. Každopádně jsme večer dorazili do krásného městečka Passo Vinte. V místní malé hospodě jsme se pokoušeli sehnat informace o možnostech kempování. Jelikož, jako všichni Brazilci, nikdo zde nemluví anglicky a naše Portugalština byla jako jejich Čeština, tak jsme stále říkali camping.... Kluci se na nás usmáli a po chvilkovém čekání na dovedli do Campo, což znamená hřiště :-) Zadarmo nás ubytovali na místním fotbalovém stadionu, se sprchou a toaletami. Naprostá paráda.

Campo v Passo Vinte.

 Ráno jsme šli na kafe ke starostovi a domluvili, že nám ukážou cestu do jeskyně. Lidé v tomto městečku nás moc mile překvapili. Řekl bych, že to byli nejmilejší lidi, co jsme v celé Brazílii potkali. Po 5 km jízdě autem jsme se vydali 25 min do kopce k jeskyni. Celou cestu nám pršelo. Jeskyně nás uchvátila.

Grota Passo Vinte

Obrovská  žulová střecha s velikým potenciálem na mega těžké prásky. Oblast nabízí pouze těžší cesty. Cest od 7a do 8a je zde pouze 10 a pak už tu jsou jenom samé prásky a projekty. Na lezení jsme měli pouze pár hodin, tak jsme chtěli hlavně ošahat materiál.

Passo Vinte 7b+

I když jsme byli pod střechou v suchu, tak do jeskyně vítr foukal vlhký vzduch a chyty byly takové klouzavé. Lezení zde nabízí spíše oblejší chyty a krásnou chytovatou žulu. Později odpoledne, jsme sešli dolů k autu a vyrazili do 300 km vzdálené Ubatuby. Tentokrát jsme za 3 hodiny dorazili na místo.

Ubatuba se nachází mezi Riem a Sao Paulem. Jedná se oblast plnou nádherných pláží ideálních pro surfing, ale také je to známá boulderingová destinace. Celé okolí Ubatuby je známou turistickou destinací, takže nám zabralo delší dobu najít fleka, kde bychom se mohli složit. V těsné blízkosti pláže Fortalesa se nachází skupina několika kamenů, kde vede asi stovka moc pěkných problémů. Jelikož jsme neměli sebou žádnou matraci, tak jsme si museli vybírat nižší a bezpečnější problémy. Leze se zde po nádherné žule.

Pepa v Ubatuba

Fido v místní top klasice.

Večer jsme se přesunuli o kus dále k Riu na klidnou pláž bez lidí. Večerní táborák a ranní východ slunce nám zůstane ve vzpomínkách moc dlouho.

Magické ráno na pláži.

Po návratu do Ria nám zbývaly pouze dva dny, které jsme využili surfováním a návštěvou turistické Favely.

Surfing na pláži Ipanema, Rio.

Top surfer Fido :-)

Turistická favela.

Turistická favela.

Před odletem do Brazílie jsme každý očekávali něco jiného. Báli jsme se měst a nevěděli do čeho jedeme. Teď zpětně mohu říci: "Jeďte do Brazílie", je to bomba země, které Vám nabízí obrovské množství zážitků a lezení. Ideální termín je naše léto. Listopad je zde více teplejší a deštivější. My jsme měli štěstí na počasí a pršelo nám pouze několik dní v průběhu celého měsíce. Obecně lidé v Brazílii jsou přátelští a rádi Vám se vším pomohou. Největším problémem byla komunikace. S angličtinou zde moc nepochodíte, takže papír a tužka byly naši největší pomocníci při dorozumívání. Ve městech jsme občas narazili na lidi, se kterými nebylo dobré komunikovat. Na pláži nás obklopila partička dětí, které nás asi chtěli okrást, ale my už jsme na toto byli připraveni, takže jsme z této situace dokázali rychle vybruslit. Obecně Brazílie je drahá země, ale pokud chcete, tak se dá šetřit. Většinu zájezdu jsme spali v našich stanech a vařili si vlastní jídla. Celý zájezd na měsíc mě stál i s letenkou 35 tisíc, takže celkem normál. Pokud by jsme ale využívali místní hostely a restaurace častěji, tak celková cena výrazně stoupá. Brazílie nabízí veliký potenciál na lezení a věřím, že v budoucnu budeme o této zemi ještě hodně slyšet.

1 Reál cca 9,- Kč 

Do vánoc bychom chtěli všichni účastníci promítnout fotky, tak sledujte náš FB ať to neminete. Fotek jsme přivezli téměř 1500, takže je z čeho vybírat :-)

Na závěr bych rád poděkoval firmě Festool, která nás podpořila tím, že nám dala na expedici vrtačku, která se nadmíru osvědčila. Lehká a perfektně vymyšlená vrtačka byla naším velkým pomocníkem v Pancasu. kde jsme zanechali první evropskou cestu Obrigado Amigos 7c (630m) -Pedro Cara

Topo Obrigado amigos

Děkujeme všem, kteří nás podpořili a všem, kteří stáli za námi.

Ondra Beneš