Česko-švýcarská cesta v Basaseachi – The first lucky strike 7c, 500m

Naposledy jsme byli v Ománu a od té doby uběhly téměř dva roky. Nastal čas se opět vydat na cestu, zažít nějaké to dobrodružství a hlavně poznat další část naší velkolepé planety. Prvotní cíl Kolumbie bohužel musel jít stranou. Po té, co jsme si koupili letenky do Bogoty jsme zjistili, že park Cocuy, kde se nacházejí až 800m vysoké pískovcové stěny v pěti tisících byl kvůli ochraně vodních zdrojů uzavřen a lezení zde bylo zakázáno. Toto se nám ještě nikdy nestalo. Co s tím? Volba nakonec padla na přebukování letenky do Mexika.

 Oblast Basaseachi jsem měl v hledáčku již delší dobu. Nachází se zde spousta stěn včetně té nejznámější - EL Gigante 800m. Čas uběhl jak voda a náš úderný tým (Matěj Svojtka a Christian Fascendini a já) jsme konečně sešli do kaňonu Canadamena hledat náš směr. Celý kaňon má téměř 10 km a naleznete v něm jen několik cest. Nejvíce jich bylo vytvořeno u vodopádu a na již zmíněný vrchol El Gigante.

Balíme a jdeme na to.

Matěj

Christian

Matěj s Christianem

Kaňon jsme si ihned zamilovali. Naprostá divočina, konec světa, jen my, řeka a spousta stěn okolo nás. Po delším rozhodování jsme se rozhodli pro neznámou stěnu, která stále čekala na své první lezce. Popravdě takovýchto stěn je v kaňonu spousta. Ze začátku jsme byli trochu zklamáni velikostí stěn. Dle našich zkušených očí jsme stěnu poměřili na max. 200 m. Nikdy jsem se takto nezmýlil. Asi potřebuji brýle. Nakonec se z toho vyklubalo pěkných 500 m :-)

O tom, že je místní Ryolit není zas tak úplně pevný jsme nějaké informace měli, ale to co jsme v některých délkách zažívali, jsme vážně nečekali.

La Catedral

La Catedral

První den nezačal úplně šťastně, jelikož jsme zapomněli dole v kempu vrták do vrtačky. Shodli jsme se na tom, že to tak mělo být. Další den jsme to rozjeli pěkně naplno a vylezli skoro 100m. Lehčí první a položené délky v tmavší skále byly sice relativně pevné, ale i tak byla skála dost lámavá plná volných bloků a chytů. Pomalu jsme se začínali učit, jak se v této skále chovat a co brát a co ne. Takticky by samozřejmě bylo nejlepší si něco v oblasti vylézt a pak jít do vlastního prvovýstupu, ale času jsme neměli zas tolik, takže jít po hlavě do toho byla naše jediná možnost. Celou cestu jsme lezli volným stylem. To znamená, že se leze volně v neznámém terénu (většinou pěkně strašidelném) jakoby na OS a když přijde čas na to se zajistit, tak pokud není možnost na friend, nebo vklíněnec, tak přichází na řadu skyhook, odsednutí do něj, vytáhnutí vrtačky a osazení expanzního nýtu.

Druhý den jsme se s Matějem dostali až pod klíčovou převislou stěnu. Měřítka celé stěny se naším postupem stále zvětšovala. Původně měla mít hlavní část stěny jen 100m. Nakonec z toho bylo poctivých 250 m. Obtíže zákonitě šli nahoru, ale kvalita skály dolů. Průstup v takovéto skále bylo jedno velké dobrodružství. Spousty volných bloků nás celkem dost děsily. O to horší bylo si vždy odsednout do háčku do chytu, který celý duněl. Po té oklepání okolní skály kladivem, pro zjištění kam umístit nýt. Další zjištění, že vše co je okolo mě také duní, cca 5 m nad posledním nýtem. Takovýchto momentů jsme zažili hned několik. Celá klíčová délka, která začínala z malé věžičky, nám zabrala skoro celý den. Obtíže jsme odhadly na 7c.

Jelikož našich  200m fixních lan + lezecké lano i repka byly na konci, tak jsme se rozhodli, že si dáme den rest, půjdeme zpět za holkami do našeho srubu v Rancho San Lorenzo, dáme rest a nastěhujeme se na den až dva do stěny a dolezeme na vrchol. Rozhodnutí to bylo správné, jelikož přišla deštivá fronta a my si museli dát nucené dva dny restu.

Kemp Rancho San Lorenzo

Druhý den večer odešli Matěj s Chrisem večer do našeho base kempu, aby mohli už od rána začít s postupem dále. Já si dal další noc v posteli a vyrazil za nimi brzo z rána. Cesta kaňonem do BC pokud jí znáte vyjde na cca 2 hod.

BC + La Catedral

BC

BC

 Když jsem dorazil, tak kluci již hrnuli dál a dál.  Věděli jsme, že vrchní část stěny již musí být pevná. Všude okolo to tak vypadalo. Chris vyběhl ještě jednu super lámavou délku za 6c a nastoupil Matěj. Hurá skála se změnila a nás od této chvíle čekalo parádní lezení v kvalitní skále. Já jsem mezi tím pomalu jumaroval s věcmi na bivak pod klíčovou délku, kde bylo jediné místo k bivaku. Mezi tím okolo mě neustále lítaly kameny od kluků. Párkrát to bylo celkem dost blízko.

Štěstí stálo stále při nás. Jakákoliv nehoda by zde znamenala veliký problém. Ve stěně jsme již trochu signálu GSM chytli, ale ze stěny by nás nikdo nemohl dostat. Ve městečku u vodopádu je malá nemocnice s dvěma doktory, bez helikoptéry by potencionální přesun ze stěny kaňonem až do nemocnice trval spousty hodin.

K večeru kluci dokončili krásnou již pevnou délku za 7b a slanili ke mně na polici. Noci zde v tuto dobu bývají chladné, ale za to přes den je ve stínu příjemný chládek ideální k lezení.

Večeře v bivaku

Snídaně v bivaku

 Po celkem studené noci jsme vyjumarovali do místa, kde to kluci večer zabalili a mohli jsme vesele pokračovat dále. Poslední tři délky 7b+, 7a+, 6b byly za odměnu. Nádherná skála, nabraná výška a prostě parádní den. Poslední délku vylezl Chris a dobral celý tým k sobě nahoru.

poslední lámavá 7. délka 6c 

8. délka

8. délka 7b už v pevné skále

Poslední 11. dílka a Ian v akci.

Střídání ve výstupu

9. délka za 7b+

Poslední 11. dílka a Ian v akci.

Vrchol La Catedral, Ouu jééé.

Slanění

Slanění

Prostoupili jsme nevylezenou stěnou, takže jsme měli právo pojmenovat nejenom novou cestu ale i celou ohromnou stěnu. To se mi ještě nikdy nestalo. Volba padla na La Catedral. Byl to první šťastný zásah do této mohutné stěny. Štěstí při nás stálo určitě. Nikdo nevypadl s volným blokem a nikomu se nic nestalo. Proto „The First Lucky Strike“. Celý prvovýstup nám i díky nuceným dvou dnům restu zabral celkem dost času. V Basaseachi jsme od příjezdu byli již 11 noc a tak jsme místo dalších tří potřebných dnů pro rest a sportovní přelez cesty zvolili odjezd z oblasti. Na celé Mexiko jsme měli jen 27 dní a chtěli jsme vidět i další lezecké oblasti a poznat více míst. Samozřejmě, že sportovní přelez by bylo skvělé zakončení tohoto výstupu. Čas nás ale neúprosně tlačil a nejen já milujeme cestování. A věřte, stálo to za to. To co jsme viděli a navštívili, bylo úžasné. Mexiko je obrovská země a my nakousli jen malinkatý kousek, který nás i tak uchvátil. Lidé, příroda, lezení, vše bylo na jedničku a já bych tento trip určitě zařadil mezi top pět, co jsem ve svém životě viděl.

Topo 

Díky moc klukům za jejich přístup, motivaci a práci, kterou ve stěně odvedli. Moc mile mě překvapili. O tom co dělaly Editka s Peťkou a vůbec o celém tripu psala Editka v minulém příspěvku.

Poslední dík patří Tendonu, který nás podpořil lany. Fixní lana, jak již na našich expedicích bývá zvykem, jsme nechali pro místní. Don Fernando, náš velký padre a majitel kempu Rancho San Lorenzo z nich prý vyrobí lanové překážky pro děti. Takže lana budou sloužit i nadále.

Don Fernando má české lana od Tendonu

 Další velký dík patří teplickým klukům z firmy Sky Kinks, kteří nám darovali nýty a kotvy. Díky moc klucí!

Ondra Beneš