22. 4. 2019

Život v Katalánsku



Katalánsko je krásný kus Španělska, i když si tu už jako ve Španělsku nepřipadám. Jakmile tu člověk žije delší dobu, začne vnímat kulturní odlišnosti dost jasně. Kamarádi z jihu už mě na současnou situaci v Katalánsku upozorňovali předem. Že lidé tu jsou více uzavření, méně přátelští, mluví katalánsky a neustále řeší boj o nezávislost.  Ano, přesně to se mi potvrdilo.  Co se týká celkové atmosféry a dojmu, tak za mě jednoznačně vede Andalusie. Lidé tam jsou neustále pozitivně naladění, se spoustou energie, s úsměvy na tvářích, přichází s bláznivými nápady a lezci drží pospolu jako jedna rodina. A proto jsem se do jihu Španělska zamilovala.  
Avšak nebudu Katalánsko hanit a hlavně nebudu házet všechny lidi do jednoho pytle. Oproti Andalusii je tu mnohem více zeleně, více skal, kde to žije, vše je uklizené, spořádané a taky se tu najdou super lidi. 
Hezké večery a zázemí u Terezky a Placiho v Margalef
Katalánské hnutí za nezávislost můžete vidět na každém rohu
Hola Katalánsko!
První lezení v lednu na Espadelles v Margalef


Po dlouhém období, kdy jsem stále někam jezdila, lezla a byla ve společnosti lidí, si teď  dávám odpočinek a nabíjím síly na další zážitky v mém novém bytě v Tarragoně (leží hodinu a půl jižně od Barcelony).
Můj dočasný nový domov
Pohodička, relax, čmárání a vybarvování po večerech
Pořádná velikonoční snídaně 
Kouzelné jaro...

Díky krásnému historickému centru, kde na mě dýchá historie Římanů, chůzí 5 minut na pobřeží a bydlení v klidném a pěkném bytě se mi tu líbí čím dál víc. A konečně jsem si našla čas na sepsání článku o tom, co se vše událo za poslední měsíce.

Krásné pobřeží u Tarragony
La playa en Tarragona
První koupačka ze které jsem omarodila :-D
DWS kousek od Tarragony 

Na konci minulého roku mi skončila stáž v Andalusii a tím, že jsem měla ještě možnost vyčerpat další měsíce od programu ERASMUS, rozhodla jsem se toho využít, a díky tomu poznat zas jinou část Španělska.  Domluvila jsem si další stáž, a to v Reusu,  a od nového roku jsem začala pomáhat na jedné z nejlepších boulderovek ve Španělsku MONObloc, kde vypomáhám do teď.

Namotivovaná skupinka dětí, které trénuji. 
Bouldering na písku kousek od Reus v oblasti Montroig s partou z MONOblocu. Leze una maquina Dani Andrada
Zkouším jeden z nejhezčích boulderů v Montroig - Bíceps
Prostředí jako v Africe
Struktura skály je jedinečná
Krutá střecha

Reus jako sám o sobě a kvůli problémům s bydlením se nestal úplně ideálním místem pro můj pobyt. Díky shodě náhod jsem se potkala s klukama Matějem, JJ Honzíkem a Mišem, kteří měli pronajatý byt v nedaleké vesnici Cornudella del Montsant, která se nachází kousek od jedné z nejlepších lezeckých oblasti na světě – Siurany.

Odchod ze skal z Pigi Pugui - Siurana
Romarťárna...Nejkrásnější západy slunce byly z vyhlídky v Siuraně
Bydlení v Cornudelle 
Raco de Misa - Montsant

Domluvila jsem se s nimi a na konci ledna jsem se stěhovala k nim na byt. Bydlení byl také dost punk, ale byla jsem ráda, že mám kolem sebe fajn lidi, lezce a legraci. Občas jsme na bytě byli ve třech a občas v šesti. Lezci přijížděli a odjížděli a mezitím my jsme si tam žili totální španělskou pohodu.  Lezení, vaření, la música, protahování, seriál Most a vymýšlení plánů na restday byli naše nejčastější témata a aktivity.  Já občas v týdnu dojížděla půl hodinku do Reusu pomáhat s večerními lezeckými kroužky do MONOblocu. Vše bylo parádní.

Boží místo a krásný prožitek. Odpolední pohoda v rozkvetlých sadech mandlovníků.
Drtíme malé lišty
Únor
Foto pro Dj JJ - chvilka po přelezu jeho prvního 8c

 Technické lezení a drtit malé lišty v Siuraně mě baví i přes to, že to není můj styl. Ale byla to dobrá výzva se to naučit a posílit prsty. Rozlézala jsem si různé cesty a motivace stoupala. Jeden den jsem  po lezení ještě posilovala na liště, až mi z toho natekl prst a to překazilo mé lezecké plány. Do té doby jsem tam vylezla třeba cestu Ramadan 8b a měla jsem rozlezené jiné perly.  Musela jsem si dát dva týdny úplnou pauzu od lezení.

Grilovačka
Montsant
Relax u moře
Na tajné výpravě

Takže jsem vejletila po okolí, běhala a místo drcení ve skalách jsem drtila diplomku. Prst byl nateklý jako chorizo a bolel. Nejspíš jsem měla natrhlé poutko. Po dvou týdnech pauzy jsem to nevydržela a začala opatrně lézt. Naučila jsem se triangl úchop, při kterém jsem zraněný prostředníček skoro nezatěžovala. Nejprve jsem lezla top rope pětky a šestky a každým dnem posouvala hranice výš. Byla jsem ráda, že můžu být alespoň ve skalách a lézt, i když to byla bída.

První pokusy o lezení
Ojalá lezeme s buřtem!
Padouši :-)
Vždy jsem trpaslík

Pronájem bytu nám skončil na konci února, ale nikomu se ještě nechtělo domu a tak jsme se vydali procestovat Katalánsko. Jako první jsme navštívili oblast Mallos de Riglos a vylezli si zdejší známou vícedélkovou cestu ,,La Fiesta del Biceps´´7a (220m). Už jak název cesty vypovídá, jednalo se o lezení v převisu, kde se nám pěkně zapalovaly bicáky. Díky parádnímu jištění jsem se nemusela ničeho bát. Já lezla s parťákem Mišem a paralelně vedle nás lezl Matěj s Honzíkem nejtěžší cestu oblasti 7b+.Byla sranda, že jsme si mohli ve stěně povídat a vzájemně se povzbuzovat. Skála je slepenec a často z ní vyčnívaly velké kulaté kameny, po kterých se také lezlo. Riglos je samo o sobě nádherné místo a nadchne nejen lezce.

Mallos de Riglos
Cestou na vícedélku
La Fiesta del Biceps

Další zastávkou byla Oliana. Naposledy jsem tam byla před 5ti lety a pamatovala jsem si, že většina cest je nad 8a a výš. Takže jsem vůbec nevěděla, co tam s tou mojí aktuální marnou formou budu dělat. Ale nakonec to tak hrozné nebylo. Namotivovali jsme se s Mišem do cesty ,,La Maroncita´´ 8b, ve které jsme si parádně zalezli, ale bohužel nevylezli. Měla jsem alespoň důvod, se sem brzy vrátit.

Vymýšlení boulderu v  cestě La Maroncita
Ranní jogín pod stěnami Oliany

Oliana je boží oblast, jen tam je problém se sluníčkem. Stěna je otočená na jih, a když svítí sluníčko a nefouká, tak tam je neskutečné horko. Takže je lepší Olianu navštívit v zimě nebo tam jet na dobrou předpověď. My jsme se tam docela slušně pekli. Zájezd jsme zakončili opět v Siuraně, kde jsem se rozloučila s Mišem a Honzíkem, jelikož ti už museli domu a zároveň se přivítala s moji lovely rodinou.
Hippies family
pod Olianou
Za slušňáky - BS team
Taťka je ve formě
Bratříček buší v Siuraně

Půjčili jsme si na týden dodávku. Cestovali jsme po Katalánsku a samozřejmě lezli jako diví.  Poté jsem se stěhovala s milion krámy do nového bytu do Tarragony. Následující týden přijela kamarádka Kačka, se kterou jsem se vydala do Montserratu, Pyrenejí a do Andory. Byl to takový objevovatelský zájezd, ale bohužel Kačenka onemocněla, tak jsme skončily opět v Siuraně.

Montsereat
Pyreneje
 
Siurana s moji Kačenkou
Cvičíme jogína

Následovalo opět několik dní strávených v Olianě, kde jsme s Matějem kosili těžké cesty.  V boji jsem podrtila projekt z minule ..La Maroncita´´ 8b a ,,De Picos Pardos´´ 8b. Kvůli sluníčku a vedru jsme museli čekat až do pozdního odpoledne na stín a pak lezli do tmy. Poslední zájezd byl do Chulilly. Neměla jsem chuť projektovat, tak jsem nalézala metry a zkoušela onsighty. Parádně jsem si zalezla a několikrát v pádu urvala boulder v nějakém 8a a u řetězu se radovala z přelezu. Je fajn, že i v dubnu se tu dá lézt v dobrých podmínkách. 


Natejkačka v Olianě
Údolí Chulilla
Trocha kultury a výlet do Barcelony

Dělo se toho tolik, že se to do jednoho článku nevejde ani náhodou. Ale ještě nějaké zajímavosti:  stále tu svítí sluníčko (to je nejvíc!), už jsem se koupala v moři (brutal ledová), ztratila a zase našla mobil (se stane…), ochutnala paellu (dobrota,  bez  které bych nemohla odjet), zažila lezecký ska-punk koncert (vtipné trsání), dvakrát si nabořila auto v úzkých uličkách Cornudelly (nemají být tak úzké a samozřejmě za to nemůžu!), dvakrát navštívila pohotovost (když nestříká krev a nekouká kost z těla, tak ti nepomůžou. Strašné zdravotnictví…), první návštěva kina v cizí zemi (často v kině usnu, ale tentokrát -neusnula jsem!), trénuji děti (moc jim kvůli katalánštině nerozumím), ochutnala jsem speciality alcachofas, Romesco a Cazuela de fideos (to musíte také zkusit!), no a bylo toho ještě více…..

FREEDOM
MĚJTE SE KRÁSNĚ!❤


1 komentář:

  1. To je nádhera. Já bych si taky dokázala představit žít někde u moře, ale manžel takový není. Je hodně vázaný na rodinu, místo kde vyrůstal, na přátele atd. takže k moři létáme akorát na dovolenou. Naštěstí nemá problém s tím tam vydržet klidně i tři týdny a díky tomu, že se nám daří investice , tak létáme k moři v zimě i v létě :-) .

    OdpovědětVymazat