Katalánsko je krásný kus Španělska, i když si tu už jako ve Španělsku nepřipadám. Jakmile tu člověk žije delší dobu, začne vnímat kulturní odlišnosti dost jasně. Kamarádi z jihu už mě na současnou situaci v Katalánsku upozorňovali předem. Že lidé tu jsou více uzavření, méně přátelští, mluví katalánsky a neustále řeší boj o nezávislost. Ano, přesně to se mi potvrdilo. Co se týká celkové atmosféry a dojmu, tak za mě jednoznačně vede Andalusie. Lidé tam jsou neustále pozitivně naladění, se spoustou energie, s úsměvy na tvářích, přichází s bláznivými nápady a lezci drží pospolu jako jedna rodina. A proto jsem se do jihu Španělska zamilovala.
Avšak nebudu Katalánsko hanit a hlavně nebudu házet všechny lidi do jednoho pytle. Oproti Andalusii je tu mnohem více zeleně, více skal, kde to žije, vše je uklizené, spořádané a taky se tu najdou super lidi.
Hezké večery a zázemí u Terezky a Placiho v Margalef
Katalánské hnutí za nezávislost můžete vidět na každém rohu
Hola Katalánsko!
První lezení v lednu na Espadelles v Margalef
Po dlouhém období, kdy jsem stále někam jezdila, lezla a byla ve společnosti lidí, si teď dávám odpočinek a nabíjím síly na další zážitky v mém novém bytě v Tarragoně (leží hodinu a půl jižně od Barcelony).
Díky krásnému historickému centru, kde na mě dýchá historie Římanů, chůzí 5 minut na pobřeží a bydlení v klidném a pěkném bytě se mi tu líbí čím dál víc. A konečně jsem si našla čas na sepsání článku o tom, co se vše událo za poslední měsíce.
Můj dočasný nový domov
Pohodička, relax, čmárání a vybarvování po večerech
Pořádná velikonoční snídaně
Kouzelné jaro...
Krásné pobřeží u Tarragony
La playa en Tarragona
První koupačka ze které jsem omarodila :-D
DWS kousek od Tarragony
Na konci minulého roku mi skončila stáž v Andalusii a tím, že jsem měla ještě možnost vyčerpat další měsíce od programu ERASMUS, rozhodla jsem se toho využít, a díky tomu poznat zas jinou část Španělska. Domluvila jsem si další stáž, a to v Reusu, a od nového roku jsem začala pomáhat na jedné z nejlepších boulderovek ve Španělsku MONObloc, kde vypomáhám do teď.
Namotivovaná skupinka dětí, které trénuji.
Bouldering na písku kousek od Reus v oblasti Montroig s partou z MONOblocu. Leze una maquina Dani Andrada
Zkouším jeden z nejhezčích boulderů v Montroig - Bíceps
Prostředí jako v Africe
Struktura skály je jedinečná
Krutá střecha
Reus jako sám o sobě a kvůli problémům s bydlením se nestal úplně ideálním místem pro můj pobyt. Díky shodě náhod jsem se potkala s klukama Matějem, JJ Honzíkem a Mišem, kteří měli pronajatý byt v nedaleké vesnici Cornudella del Montsant, která se nachází kousek od jedné z nejlepších lezeckých oblasti na světě – Siurany.
Domluvila jsem se s nimi a na konci ledna jsem se stěhovala k nim na byt. Bydlení byl také dost punk, ale byla jsem ráda, že mám kolem sebe fajn lidi, lezce a legraci. Občas jsme na bytě byli ve třech a občas v šesti. Lezci přijížděli a odjížděli a mezitím my jsme si tam žili totální španělskou pohodu. Lezení, vaření, la música, protahování, seriál Most a vymýšlení plánů na restday byli naše nejčastější témata a aktivity. Já občas v týdnu dojížděla půl hodinku do Reusu pomáhat s večerními lezeckými kroužky do MONOblocu. Vše bylo parádní.
Odchod ze skal z Pigi Pugui - Siurana
Romarťárna...Nejkrásnější západy slunce byly z vyhlídky v Siuraně
Bydlení v Cornudelle
Raco de Misa - Montsant
Domluvila jsem se s nimi a na konci ledna jsem se stěhovala k nim na byt. Bydlení byl také dost punk, ale byla jsem ráda, že mám kolem sebe fajn lidi, lezce a legraci. Občas jsme na bytě byli ve třech a občas v šesti. Lezci přijížděli a odjížděli a mezitím my jsme si tam žili totální španělskou pohodu. Lezení, vaření, la música, protahování, seriál Most a vymýšlení plánů na restday byli naše nejčastější témata a aktivity. Já občas v týdnu dojížděla půl hodinku do Reusu pomáhat s večerními lezeckými kroužky do MONOblocu. Vše bylo parádní.
Boží místo a krásný prožitek. Odpolední pohoda v rozkvetlých sadech mandlovníků.
Drtíme malé lišty
Únor
Foto pro Dj JJ - chvilka po přelezu jeho prvního 8c
Technické lezení a drtit malé lišty v Siuraně mě baví i přes to, že to není můj styl. Ale byla to dobrá výzva se to naučit a posílit prsty. Rozlézala jsem si různé cesty a motivace stoupala. Jeden den jsem po lezení ještě posilovala na liště, až mi z toho natekl prst a to překazilo mé lezecké plány. Do té doby jsem tam vylezla třeba cestu Ramadan 8b a měla jsem rozlezené jiné perly. Musela jsem si dát dva týdny úplnou pauzu od lezení.
Takže jsem vejletila po okolí, běhala a místo drcení ve skalách jsem drtila diplomku. Prst byl nateklý jako chorizo a bolel. Nejspíš jsem měla natrhlé poutko. Po dvou týdnech pauzy jsem to nevydržela a začala opatrně lézt. Naučila jsem se triangl úchop, při kterém jsem zraněný prostředníček skoro nezatěžovala. Nejprve jsem lezla top rope pětky a šestky a každým dnem posouvala hranice výš. Byla jsem ráda, že můžu být alespoň ve skalách a lézt, i když to byla bída.
Grilovačka
Montsant
Relax u moře
Na tajné výpravě
První pokusy o lezení
Ojalá lezeme s buřtem!
Padouši :-)
Vždy jsem trpaslík
Pronájem bytu nám skončil na konci února, ale nikomu se ještě nechtělo domu a tak jsme se vydali procestovat Katalánsko. Jako první jsme navštívili oblast Mallos de Riglos a vylezli si zdejší známou vícedélkovou cestu ,,La Fiesta del Biceps´´7a (220m). Už jak název cesty vypovídá, jednalo se o lezení v převisu, kde se nám pěkně zapalovaly bicáky. Díky parádnímu jištění jsem se nemusela ničeho bát. Já lezla s parťákem Mišem a paralelně vedle nás lezl Matěj s Honzíkem nejtěžší cestu oblasti 7b+.Byla sranda, že jsme si mohli ve stěně povídat a vzájemně se povzbuzovat. Skála je slepenec a často z ní vyčnívaly velké kulaté kameny, po kterých se také lezlo. Riglos je samo o sobě nádherné místo a nadchne nejen lezce.
Mallos de Riglos
Cestou na vícedélku
La Fiesta del Biceps
Další zastávkou byla Oliana. Naposledy jsem tam byla před 5ti lety a pamatovala jsem si, že většina cest je nad 8a a výš. Takže jsem vůbec nevěděla, co tam s tou mojí aktuální marnou formou budu dělat. Ale nakonec to tak hrozné nebylo. Namotivovali jsme se s Mišem do cesty ,,La Maroncita´´ 8b, ve které jsme si parádně zalezli, ale bohužel nevylezli. Měla jsem alespoň důvod, se sem brzy vrátit.
Oliana je boží oblast, jen tam je problém se sluníčkem. Stěna je otočená na jih, a když svítí sluníčko a nefouká, tak tam je neskutečné horko. Takže je lepší Olianu navštívit v zimě nebo tam jet na dobrou předpověď. My jsme se tam docela slušně pekli. Zájezd jsme zakončili opět v Siuraně, kde jsem se rozloučila s Mišem a Honzíkem, jelikož ti už museli domu a zároveň se přivítala s moji lovely rodinou.
Vymýšlení boulderu v cestě La Maroncita
Ranní jogín pod stěnami Oliany
Hippies family
pod Olianou
Za slušňáky - BS team
Taťka je ve formě
Bratříček buší v Siuraně
Půjčili jsme si na týden dodávku. Cestovali jsme po Katalánsku a samozřejmě lezli jako diví. Poté jsem se stěhovala s milion krámy do nového bytu do Tarragony. Následující týden přijela kamarádka Kačka, se kterou jsem se vydala do Montserratu, Pyrenejí a do Andory. Byl to takový objevovatelský zájezd, ale bohužel Kačenka onemocněla, tak jsme skončily opět v Siuraně.
Montsereat
Pyreneje
Siurana s moji Kačenkou
Cvičíme jogína
Následovalo opět několik dní strávených v Olianě, kde jsme s Matějem kosili těžké cesty. V boji jsem podrtila projekt z minule ..La Maroncita´´ 8b a ,,De Picos Pardos´´ 8b. Kvůli sluníčku a vedru jsme museli čekat až do pozdního odpoledne na stín a pak lezli do tmy. Poslední zájezd byl do Chulilly. Neměla jsem chuť projektovat, tak jsem nalézala metry a zkoušela onsighty. Parádně jsem si zalezla a několikrát v pádu urvala boulder v nějakém 8a a u řetězu se radovala z přelezu. Je fajn, že i v dubnu se tu dá lézt v dobrých podmínkách.
Natejkačka v Olianě
Údolí Chulilla
Trocha kultury a výlet do Barcelony
Dělo se toho tolik, že se to do jednoho článku nevejde ani náhodou. Ale ještě nějaké zajímavosti: stále tu svítí sluníčko (to je nejvíc!), už jsem se koupala v moři (brutal ledová), ztratila a zase našla mobil (se stane…), ochutnala paellu (dobrota, bez které bych nemohla odjet), zažila lezecký ska-punk koncert (vtipné trsání), dvakrát si nabořila auto v úzkých uličkách Cornudelly (nemají být tak úzké a samozřejmě za to nemůžu!), dvakrát navštívila pohotovost (když nestříká krev a nekouká kost z těla, tak ti nepomůžou. Strašné zdravotnictví…), první návštěva kina v cizí zemi (často v kině usnu, ale tentokrát -neusnula jsem!), trénuji děti (moc jim kvůli katalánštině nerozumím), ochutnala jsem speciality alcachofas, Romesco a Cazuela de fideos (to musíte také zkusit!), no a bylo toho ještě více…..
FREEDOM
MĚJTE SE KRÁSNĚ!❤
To je nádhera. Já bych si taky dokázala představit žít někde u moře, ale manžel takový není. Je hodně vázaný na rodinu, místo kde vyrůstal, na přátele atd. takže k moři létáme akorát na dovolenou. Naštěstí nemá problém s tím tam vydržet klidně i tři týdny a díky tomu, že se nám daří investice , tak létáme k moři v zimě i v létě :-) .
OdpovědětVymazat