8. 5. 2014

Mé první 8c - Cringer

Cringer- tak to je ta cesta, která se mi vryla do srdce. Obětovala jsem jí pár víkendů a lézt tak nádhernou cestu byl pro mě skvělý zážitek! Je to má nejtěžší cesta a moc si jí vážím!

Cíl pro letošní rok byl jasný - 8c.  Vyzkoušela jsem ve Frankenjuře pět 11- a vybrala si tu, která mi nejvíce sedla. Frankenjura je pro nás Ústěčáky nejbližší sportovní oblast (3hod. autem), takže vybrat si projekt tam, byla nejvhodnější varianta.












Chodím do školy a nemohla jsem si dovolit absence, takže jsem na Cringera jezdila jen o víkendech. Poprvé jsem cestu zkusila na začátku března.  Od té doby jsem tam byla ještě 3x než se mi povedlo cestu vylézt. Cringer je 30m dlouhá cesta v mírném převisu. Avšak z 30m je klíčových pouze 12m. V klíčové pasáži se jednalo o silovou vytrvalost – atletické kroky po malých lištách a dírkách. Když jsem cestu zkusila poprvé, cítila jsem, že se v chytech skoro neudržím. Takže jsem začala na to speciálně trénovat. Hodně jsem trénovala sílu v prstech na kampusu a pak jsem chodila na boulderovku dělat 20-25 kroků dlouhá kolečka imitující kroky v Cringeru. Dost mi to pomohlo. Každý zájezd jsem cítila zlepšení, až jsem to nakonec vylezla. V přelezovém pokusu jsem byla v posledních krocích úplně na spadnutí. V posledním kroku (skok) jsem si zařvala a najednou jsem zjistila, že jsem ten chyt doskočila a že už bych neměla padat. Byl to úžasný pocit! Ten krok jsem udělala jen sílou vůle - já tomu říkám lezení v afektu a takového lezení si nejvíce vážím. Je zajímavé, kolik má v sobě člověk ještě skryté síly. Já si pro ni šahám v takových to případech.

Zatím jsem se ve článku nezmínila o mém příteli a nejlepším parťákovi Ondrovi Benešovi.  Po celou dobu mého nacvičování mě jistil, hecoval a byl mi obrovskou oporou. Také během té doby vylezl ,,Cringera´´ a k tomu ještě přidal cestu ,,Battle cat“ 11-/11. 

Naše přelezy jsme oslavili v příjemné restauraci v Pottensteinu, kde jsme si dali výbornou večeři a točené pivo. Večer jsme se ještě přesunuli na hasičárnu (místo, kde se v Juře spává) za kamarády z Prahy.


Mé plány teď jsou dost otevřené. Nejvíce si teď chci užívat lezení na písku a lézt na kvantitu. A také mě začal bavit běh v přírodě. Je to pro mě nejlepší odreagování a psychický relax. Takže tím budu trénovat obecnou kondičku.

Žádné komentáře:

Okomentovat