30. 5. 2019

El Corazón




Uběhlo ani né půl roku a opět sedíme s Ianem v autobuse z Mercedu do údolí. První pohled na Capa jako vždy ohromí. Tahle stěna je jako magnet, která láká mnohé. Je to naše první jarní návštěva údolí. Oproti podzimu je vše tak krásně zelené, vodopády plné vody. Yosemite Fall je v plné síle, mraky vody se valí dolů do údolí, vodopád řve až do kempu. Ubytovali jsme se opět v legendárním Camp 4. 



22. 4. 2019

Život v Katalánsku



Katalánsko je krásný kus Španělska, i když si tu už jako ve Španělsku nepřipadám. Jakmile tu člověk žije delší dobu, začne vnímat kulturní odlišnosti dost jasně. Kamarádi z jihu už mě na současnou situaci v Katalánsku upozorňovali předem. Že lidé tu jsou více uzavření, méně přátelští, mluví katalánsky a neustále řeší boj o nezávislost.  Ano, přesně to se mi potvrdilo.  Co se týká celkové atmosféry a dojmu, tak za mě jednoznačně vede Andalusie. Lidé tam jsou neustále pozitivně naladění, se spoustou energie, s úsměvy na tvářích, přichází s bláznivými nápady a lezci drží pospolu jako jedna rodina. A proto jsem se do jihu Španělska zamilovala.  

31. 1. 2019

Jordánsko - Wadi Rum – Morning sun street



Wadi rum jsem poprvé navštívil před 13 lety. Společně s Tomajdou a Mlhou jsme na Jebel Rum otevřeli cestu Rock Empire, která se za ta léta stala klasikou. Velmi potěšující. Nic dalšího jsme zde vlastně nelezli, přesto, že oblast nabízí tolik.





20. 12. 2018

Jak bylo hezky v Andalusii


Jedna kapitola končí a druhá právě začíná. Tímto se snažím uklidnit a nesmutnit nad tím, že to zase vše tak rychle uteklo. Už je to tak a teď musím vstřebat všechny ty zážitky za ty tři a půl měsíce! Začínám si balit věci a za pár dní už budu přejíždět přes celé Španělsko do Katalánska, kde budu trávit dalších 5 měsíců.

1. 11. 2018

Návrat do údolí


V roce 2011 jsem byl naposledy v Yosemitech. Teď, když sedím na letišti na cestě zpět domů si říkám, proč jsem čekal na další návštěvu tak dlouho. To co se dá v tomto kouzelném údolí zažít je tak jedinečné a intenzivní, že se na to nedá dlouho zapomenout. Tehdá jsem tam byl s Ričim ze Slovenska a lezli jsme Freerider na Capa. Dodnes si pamatuji téměř každý krok z této 34 délkové cesty. Tak moc to bylo nezapomenutelné a dokonalé.




23. 10. 2018

Návrat do Andalusie

Před dvěma lety jsem táhla kurf a dva batohy po ulici v Jaénu a mířila jsem na autobusové nádraží. Právě jsem opouštěla toto místo po 5ti měsících. Byla jsem šťastná, nabitá novou energií, plná nových zážitků.  Necítila jsem smutek, že odjíždím, ale radost z toho všeho, co jsem tu prožila. Něco mi říkalo, že tu nejsem naposledy a že se sem brzy opět vrátím...

30. 7. 2018

Krutoléto



Léto probíhá v plném proudu. Vedro, zmrzlina, rybník, studená limča a práce. Červenec je pro mě nejvíce nabitý měsíc v roce. Dva týdny máme lezecký tábor a poté spoustu lezeckých kurzů. Je to každý rok stejné. Práce mě baví a vydělám si kačky na ty moje milované lezecké zájezdy.Toto období má však nevýhodu. Mám minimálně volného času a tím pádem skoro nelezu. Teda občas si zalezu na kurzu s klienty, ale většinou lezeme maximálně pětky, kde trénuji více morál než lezení. Má lezecká výkonnost klesla tak o 50%. Naštěstí mám na sobě vyzkoušené, že jakmile začnu zase pravidelně trénovat a posilovat, tak už za dva týdny je síla zpátky a mohu zas pokusovat své projekty ve skalách. Doufám, že tomu bude tak i teď.