Jordánsko - Wadi Rum – Morning sun street

Wadi rum jsem poprvé navštívil před 13 lety. Společně s Tomajdou a Mlhou jsme na Jebel Rum otevřeli cestu Rock Empire, která se za ta léta stala klasikou. Velmi potěšující. Nic dalšího jsme zde vlastně nelezli, přesto, že oblast nabízí tolik.

Letenka za 100 Euro až do Aqaby byla jen jedna z mnoha lákadel pro další návštěvu tohoto kouzelného pouštního království.  Ve složení společně s Matějem, Ondrou T., Ianem, Zdenym, Pájou a později i s Fidem jsme se taxíkem přesunuli až k Salimovi a jeho rodině, kde jsme měli po celou dobu náš BC. Člověk se zde musí trochu otrkat a přivyknout na místní způsob života. Absence luxusu a sterilního prostředí, kompenzuje čas strávený v Salimově početné rodině, náhled do jejich jednoduchého života.

Salim, foto O.B.

Naším hlavním cílem byl opět prvovýstup. Ještě před odjezdem z Evropy jsem kontaktoval Arnauda Petita, který není jenom skvělý lezec, ale také velký znalec Wadi Rumu. Během prvního dne, jsme společně se Salimem objeli možnosti, které mi Arnaud navrhl.

Průzkum nových možností, foto O.B.

I tam se dá vytvořit nová cesta, foto O.B.

  Po chvilkové večerní debatě jsme se rozhodli pro nevylezenou stěnu, přístupnou z kaňonu Rad Al Beidah, který je paralelně od Barrah canyon. Pohled na stěnu vyvolával opět spoustu otázek. Délka stěny, její kvalita, převislost atd… Linie ale byla jasná okamžitě.  Černý pruh protínající celou hlavní východní stěnu. Jediná jasná linie v této impozantní stěně. 

Kdo ve fotce najde lezce? foto O.B.

Východní stěna Barrah masivu, foto O.B.

Další den jsme se přesunuli do „našeho“ kaňonu společně s Pájou a Zdenym, kteří zde měli v plánu opakování okolních cest. 

Odjezd do pouště, foto O.B.

Los určil dvojice, tým one - Ian s Matějem, tým two – Ondra a Ondra T. Ihned jsme se pustili do práce. Díky tomu, že jsme byli čtyři, tak jsme se mohli pěkně po dni ve stěně střídat. Možnost si každý druhý den odpočinout jsme vítali.

U Salima na dvorku, foto O.B.

Naše stěna a náš opuštěný kaňon, foto O.B.

 Bylo skvělé pozorovat nadšené obličeje kluků, kteří se za svitu čelovek vraceli ze své celodenní směny. Každý den ve stěně přinesl něco nového, každý jsme si tam zažili svůj podíl strachu a únavy a hlavně silných zážitků. V průměru jsme postupovali délku a půl až dvě denně.

Matěj prostupuje druhou délkou, foto O.B.

První bolty umístěny, foto O.B.

Ian a Matěj ve stěně, foto O.B.

Strýcové na štandu, foto O.B.

Strýcové na štandu, foto O.B.

Obtíže jednotlivých délek nepolevovaly. Vždy po pár metrech lehčího lezení přišel převislý úsek s bouldrovým místem.   Celá stěna od spodu vypadá jako rozvlněná hladina jezera, prostupujete délku za délkou mezi těmito vlnami, takže vždy po převísku přišel ádr rajbas. Někdy ok, ale někdy také pěkně vypečený. Někdy i dva až tři v délce.  Co se týče kvality skály, tak obecně pískovec ve Wadi rum nepatří k těm nejpevnějším, i přes to oblast nabízí pevné a kvalitní cesty. Kvalita v naší stěně byla v podstatě dobrá, nikdo z nás při lezení nic neurval, kromě volných chytů a bloků, kterýma jsme postupně zásobovali nástupový kaňon. Šlo hlavně o to si zvyknout v této skále lézt.

Matěj při provýstupu, foto Ian

 Asi největší pád zažil Ondra. Zrovna vrtal hák bór mašinkou z lezecké pozice, kdy se držel malých a přisolených chytů a najednou se mu udrolil chyt pod rukou. Během sekundy byl o šest metrů níž u mě na štandu. Oba jsme koukali jak vyoraný, co se to vlastně stalo. Nahoře nad námi vysela cukající se vrtačka z místa, kde před chvílí Ondra vrtal. Celé to naštěstí odnesl jen naražený kotník a ohnutý vrták. Po pěti dnech a 8 délkách jsme se dostali k hraně hlavní stěny. Došli nýty. Naštěstí nás zachránil Fido s Elatem Omarem. Elat místní aktivní izraelský lezec měl pár boltů ve vesnici a Fido pro zálohu ještě pár přivezl rovnou z Čech. Mezi tím, co jel Matěj pro bolty jsme další den s Ianem a Ondrou T. střídavě vylezli 7 délek. Strach a obavy z nejistých háčků a neznámého terénu, vystřídal sportovní přelez. Až teď jsme si mohli konečně ujasnit obtíže jednotlivých délek. V porovnání s jinými místními cestami bylo až k neuvěření, kolik je zde těžkých délek za sebou. Většinou se jedná o jednu dvě a pak omáčka. Ale tady jich je hned 9 za sebou.

RP přelez cesty, foto Ondra T.

Ondra při RP, foto O.B.

Matěj přeléza poslední těžkou délku, foto O.B.

3. délka za 7b+, foto Ondra T.

Ian ve své délce za 7c, foto O.B.

Ondra při RP, foto O.B.

Klíčová délka cesty za 7c+, foto Ondra T.

Ian, foto O.B.

Matěj přeléza poslední těžkou délku, foto O.B.

Ian při RP, foto O.B.

Ondra T., foto O.B.

 Poslední den, summit day. Okolo půl šesté jsme začali s Ondrou T. jako první jumarovat do deváté rozdělané délky. Kluci jeli za námi vylézt zbývající 8. a 9. Délku. Po deváté délce se stěna poprvé zlomí a položí. Pak už to byl jen úprk na vrchol. 

Dvě délky pod vrcholem, foto O.B.

Zbývajících pět délek jsme vylezli celkem rychle a dokončili při západu slunce prvovýstup touto nádhernou východní stěnou vrcholu Barrah masiv. 

Vrchol, foto O.B.

Slunce v této stěně uvidíte jen ráno, v černé linii vedoucí přímo vzhůru– „Morning sun street“, 7c+, 550m, 15. délek.

Topo Morning sun street

Topo Morning sun street

Poušť je nádherné místo pro kemp, ohně, live jam music, pohodu, slunce, ticho. 7 nocí jako beduíni.

Kemping v poušti, foto O.B.

Kemping v poušti, foto Ondra T.

Po návratu z pouště jsme se rozhodli pro pár dní ve vesnici. S Fidem, Zdenym a Pájou – Lionheart. Klasická tradiční cesta, jednoznačně doporučení hodná. Mimo našeho prvovýstupu jsem měl chuť zde zkusit i některou z novějších vícedélkových těžších cest. Volba padla na tu nejtěžší, na Sultána. Toto 8b hned vpravo od Rock Empire na Jebel Rum vylezl jako první před dvěma roky Matěj s Jáchymem za dva dny. Já šel společně s Ondoru T. Takže Ondra tým opět v akci. Tato 16-ti délková cesta je v podstatě o dvou délkách. Dále pak pár 7a a jedno 7b, jinak lehčí terén. Do cesty jsme nastoupili po šesté hodině ráno. První 8a šlo se štěstím na OS. V klíčové délce jsme se už trochu zasekli. Oba jsme dlouho vymýšleli kroky. První ostrý pokus mi nevyšel, ale na druhý jsem již eliminoval chyby a délku vylezl. Ondra za mnou vylezl 8a na druhým, ale v 8b by potřeboval podle mě o pokus dva více. Ale jelikož už bylo po třetí hodině a nám scházelo stále téměř 10 délek, tak jsme lezli dál. Střídavě za svitu čelovek jsme byli po deváté nahoře a po jedenácté dole u nástupu. Mega den. První jednodenní přelez cesty.

Po povinné odpočinkové Aqabě jsme opět vyrazili do pouště. 5 dalších magických nocí v poušti, opakování místních klasik a pohoda před odjezdem zpět do zimní Evropy.

Kemp pod Džihádem, foto Ian

 Wadi rum nás všechny bavilo. Kombinace stálého počasí, pouště, nádherných stěn, dobrodružství, pískovce, jídla, lidí, to je prostě mix, který za to stojí.

Bouldering pod Jebel Rum, foto Ondra T.

Bouldering pod Jebel Rum, foto O.B.

Poušť

Berber shop, foto O.B.

lezení spár v Al Uzza, foto Zdeny

Velký dík patří nejen celé bandě Ian Fascendini, Matěj Svojtka, Ondra Tůma, Zdenek Suchý, Pája Suchá a Fido Martínek, ale hlavně také firmě Tendon za jejich lana a Skykings za planžety do cesty. No a v neposlední řadě Easy Climbing.

Pouštní banda

Vylezené cesty:

Morning sun street, 7c+, 15 délek  - prvovýstup (2x Ondra, Ian, Matěj).

Sultan Al Mujahidin, 8b, 15 délek – 3. opakování, první jednodenní přelez (2x Ondra).

Rock Empire, 8a, 15 délek – Ondra T. (flash), Ian

Džihád, 7b, 13 délek – všichni

Muezin, 6b, 400m - Ondra T. + Ian

Lionheart, 6b, 6 délek -  Ondra+ Fido, Zdenda+ Pája

Aytek Hammads route, 6b, 350m – Ondra T. + Ian

Zdenda a Pája

Inferno, 6a, 4 délky

Insallah, 6a, 5 délek

Marlin´s wand, 6a+, 150m

The star of Abu Judaigh, 6a, 220m

Raid mit the Camel, 7a, 450m

The Beauty, 6a, 200m

Corner line, 6b, 350m

 Ondra Beneš