Španělská zima

Plán na letošní zimu byl už dlouho předem jasný. Road trip po Španělsku. Trávit zimu do Španělska jezdíme už několik let. Většinou jezdíme na sever do Katalánska do již dnes profláknutých oblastí, jako jsou Siurana, Margalef, Oliana, nebo Santa Linia. Letošní zimu jsem chtěl vidět další část z nepřeberného bohatství sportovních oblastí ve Španělsku. V Andalusii jsem byl naposled před více než 10 lety. Tehdy jsme s klukama vyrazili na dlouhý trip do Portugalska a do Španělska. Navštívili jsme spousty oblastí, ale v každé jsme se vždy zdrželi jen pár dní. I proto jsme se s Editkou letos vydali na jih, za oblastmi vzdálenými téměř 3000 km z našeho hnízdečka v Ústí.

Na cestu jsme vyrazili 19. prosince před vánoci a ulevili si tak od předvánočního shonu. Cesta na jih Španělska byla jako vždy neúmorně dlouhá. Proto jsme jako mezistanici zvolili francouzský Claret. Stará známá klasika, ve které nikdo z nás ještě nikdy nebyl. Čekali jsme oklouzané staré cesty, ale Claret nás moc příjemně překvapil, jak kvalitou cest a skal, tak hlavně počasím. Zde totiž začalo konečně svítit slunce a nepřestalo až dodnes :-)

Další zastávku na cestě na jih jsme zvolili pro nás již známou Chulillu.

O Chulille jsme již psaly před rokem a půl. Jelikož jsme oba potřebovali kvantum metrů k tomu, abychom se začali konečně po dlouhé odmlce od sportovního lezení rozlézat, tak Chillilla s průměrnou délkou cest 40m byla dobrou volbou. V kaňonu jsme strávili oba svátky vánoční. Večer, kdy se u nás už začali rozdávat vánoční dárky, jsme opět vyrazili na cestu a užili si vánoce na pláži u moře.

Sella

Sella je celkem stará oblast nedaleko Alicante. Pro sportovní lezce, co hledají cesty více do těla, je zde hlavně sektor Wild side.

Wild Side, Sella

 Ihned první den se k nám přidal Zdenek s Pájou a jejich karavanem a pak také i David s Pájou.

Zdéna a Pája

 Vybudovali jsme Čecho-kemp v zatáčce nad refugiem a mohli začít bušit ve Wild sidu a okolních sektorech. 

Čecho kemp v Selle

Sella je nádherné místo ve skalnatých horách. Všude rostou borovice a vůbec je tam klídek a pohoda. Jediné mínus bylo to, že ve stínu byla zima. Kemp i lezení jsme měli ve stínu, takže jsme občas trochu promrzli. Ve Wild sidu jsme s Editkou vylezli Tirali Valent 8a+ a nějaké 7c a 7c+ na Os.

Editka a kosa ve Wild side

 Celý sektor nabízí lezení od 7a do 8c, přičemž si asi nejvíc vybere lezec lezoucí 7c a 7c+.

Zdéna v 7b+ ,Wild side, Sella

 Editka mě na silvestra musela bohužel opustit a odletěla z Alicante zpět do Čech za školními povinnostmi. Já a zbytek party jsme se po pár dnech zabalili a vyrazili konečně do Jaénu. Do místa, které jsme nikdo z nás doposud neznal.

Jaén

Přejezd mezi Sellou a Jaénem trval cca 4 až 5 hodin. O Jeénu jsem se dozvěděl od Adama O., takže jsem už trochu věděl do čeho jedem. Jaén je město vzdálené okolo hodiny severně od Granady a nabízí hromadu skal a lezení do 20 min. od centra tohoto stotisícového města. Mezi nejlepší a nejnavštěvovanější sektory patří Reguchillo a Otiňar. 

Reguchillo

David v Regu, foto Zdéna

Ranní pohoda v Regu

Pája v Regu, foto Zdéna

Reguchillo je téměř 2 km dlouhý pás oranžového vápence. Rego, jak ho místňáci nazývají je jižní sektor, takže pokud stoupá okolní teplota nad 13 stupňů a slunce svítí, tak je celkem obtížné najít dobrou podmínku na vlastní projekty, ale i tak se brzo ráno a pozdě večer dá najít vždy chvíle stínu s celkem kvalitní podmínkou. Rego je v kurzu a místní stále vrtají a vrtají nové cesty. V Regu si zaleze každý. Kupa šestek i celkem dobrý výběr cest nad 8a.

Rego 7c+/8a, foto Zdéna

 Leze se jak po lištách, tak i po krapasech většinou v mírně převislém terénu Po pár dnech lezení jsem se rozhodl, že je čas se podívat do nějaké těžší cesty a zkusit formu, jestli se po půl roce vrací. Během tří dnů se mi podařilo vylézt své první dvě 8b zájezdu Bullido a Dame Cripton.

Dame Cripton 8b, foto Zdéna

Dame Cripton 8b, foto Zdéna

 Díky těmto cestám jsem opět po měsících získal potřebnou motivaci začít projektovat a drtit co se dá. Konec flákání a začít konečně makat. Před pár dny se v Regu dost oteplilo, tak přišel čas se podívat do místní největší bomby a to do Otiňaru.

Opouští nás David s Pájou, ale za to se k nám přidává Luky z Tisé a Zbíňa, původem také ústečák, který zde již pár let žije, takže naše česká grupa roste. První pohled do jeskyně v Otiňaru byl uchvacující. 

Otiňar

Útvary v Otiňaru, foto Zdéna

Ohromná jeskyně plná všemožných krapasů a nateklých bochánků a k tomu obrovský výběr cest od 7c nahoru. V jeskyni je prý okolo 70 cest nad 7c a každá je perlou. Tam nezeslábneš.

Klemen Becan, Otiňar

 Asi jedinou a dost zásadní kaňkou je to, že jeskyně neslouží jen lezcům, ale také ovcím pro jejich zazimování. Ovce se rovná blecha, takže v určitých částech jeskyně, kde ovce občas přespávají, je problém s blechami, které po vás lezou a koušou Vás do nohou. Naštěstí druhá polovina jeskyně tento problém nemá. Ale jak říkám, pro ty linie to člověk s radostí vydrží. V Otiňaru jsme lezli zatím jen dva dny. Padlo jedno 8a na OS a mám rozlezeny a nakoukány boží projekty.

8a Os, Otinar, foto Zdéna

Zdéna 7b+ FL, Otinar

Zdéna 7b OS, Otinar

Pokud se ale ochladí, což předpověď slibuje, tak se budeme muset opět přesunout do Rega, protože jakmile je teplota vzduchu pod 12 stupňů, tak je v severně orientovaném Otiňaru celkem dost slušná kosa. Obecně prý největší sezóna je zde až v březnu a dubnu. Proto je zde teď úplný klídek a my máme celou jeskyni jen pro sebe. 

Posezení s přáteli v caravanu

Plán pro příští 2-3 týdny je jasný. Pokud to půjde, tak Otiňar a pokud bude zima, tak Rego. Na sever do Siurany a Margalefu plného lezců mě to letos moc neláká. Ještě bych rád navštívil Albaracin a možná Olianu, ale o tom snad až příště. 

Hasta luego amigos

Easyclimbing team