Katalánsko 2013 2.část

Přesně před dvěma měsíci jsme se narychlo rozhodli odjet do Katalánska a teď jsme zase doma. Zvláštní pocit se vrátit z lezeckého ráje zalitého sluncem do ústecké šedi. Tento lezecký zájezd byl pro nás oba doposud nejdelší. Během posledních dvou měsíců jsme měli 3x dvoudenní rest jinak 2-1-2 točilo týden za týdnem. Intenzita lezení byla střídavá, někdy jsme šli do skal jako první a poslední odcházeli a někdy tomu bylo i naopak J Během celé doby nám pouze 3x pršelo a to většinou pouze v noci. Počasí bylo vůbec dokonalé. Lézt se dalo v podstatě každý den. Takže jsme se neflákali.

No tedy a co se od posledně událo? Jak jistě už někteří z Vás víte, tak mezi tím co Editka odlétla na týden domů a do školy, tak Adam zdárně vylezl La Dura dura 9b+ a mohl tak opustit Olianu a vydat se směrem na jih do Andalusie za dalším dobrodružstvím. Tento týden byl vůbec podařený. Já se věnoval svému hlavnímu projektu cestě Mind control. Krápník konečně vyschl a já se mohl pustit do vážného pokusování. Hned v druhém pokuse jsem se dostal až nahoru do poslední pasáže pod řetězem. Po dalších 4 pokusech, kdy jsem naprosto oteklý padal v tom samém úseku jsem zvolil „rychlou útočnou“ metodu. Můj problém byl cvakací chyt před poslední těžkou pasáží. Nikdy jsem v něm nedokázal spočinout a přitom to všichni dělali. Proto jsem z něj necvakal a jen jsem ho v rychlosti minul a běžel dál. V posledních krocích, po 45m lezení a asi 4m nad posledním jištěním, jsem nevěřil, co ještě tělo dokáže, když už fakt nemůže. Každý krok jsem si byl jistý, že jdu dolů, ale já lezl dál a dál. Euforie a pocit blaha u řetězu byla parádní. No a obtížnost, někdo říká 8c+ a jiný zase 8c. Pro mě jedna z nejtěžších cest na vápně co jsem lezl a hlavně jedna z nejkrásnějších linií v moji kariéře.

Mind Control

V den Adamova úspěchu se mi vrátila Editka. Rozhodli jsme se, že v Olianě ještě týden zůstaneme. Já si ještě vylezl Papel Mulat 8b+/c a Editka začala svoji Os jízdu dvěma 7c+ . Po měsíci stráveném v Olianě jsme se dali na přesun za klukama ze severu. Během toho měsíce se v Olianě vystřídala celkem početná skupina světových top lezců. Od skoro místňáka Joea "dítěte", přes místňáka Chrise Sharmu, italského borce Gabriho Moroniho, po neznámé borce co tu práskali jednu tězkou cestu za druhou.

Joe Kinder

Chris Sharma vždy s úsměvem

Chris v dalším projektu vpravo od La dura dura

Gabriel Moroni v Olianě

Vzali jsme to přes Terradets. Jedná se známou oblast ideální na přelezy stylem OS. Během dvou dnů jsem dal dvě 8a na Os a Editka 7c+ a nějaké 7c. Jediným negativem na této krásné oblasti je začínající oklouzanost cest, jinak cesty moc parádní.

Terradets

Vracíme se opět do Siruany, kde zjišťujeme, že naše projekty zůstanou raději do dalšího roku stále projekty a přesunujeme se na zbytek zájezdu do Margalef.

Editka v Margalef

Editka a Kiki

Kiki v 7b+ Margalef

Naší společností se stává bandička z rodného Ústí a z Liberecka a také se k nám připojuje Kikina a Editka.

Kiki

Holky společně tvoří nepřeslechnutelný a nevšimnutelný pár.

Editka a Kiki

Bylo to skvělé se s nimi setkat, večerní grilování, společné lezení… Díky kluci a holky.

David s Jirkou na Balkoně a nějaké 7c

Smažená vajíčka, začátek každého Fidova dne.

V Margalef jsem měl již z loňska nakoukaný poslední projekt. Cesta La Perla 8b+. Naprosto dokonalé kroky v krápnících bez tření v kolmém terénu. Vrchní část mi hodně připomínala lezení v Ádru. Oblá hrana, nohy proti tomu na tření a každá malá chyba znamenala jistý pád. Po dvou dnech se mi cestu podařilo vylézt. Opět neskutečná linie a naprosto ufo krokama. Tahle cesta mě hrozně bavila. Bohužel z cesty mám jedno prdelové foto, ale našel jsem na netu jednu fotku, která cestu ukazuje z dálky.

La perla 8b+

La perla

Editka ten samý den okořenila svým nejlepším OS dnem vůbec. V sektoru 3 km nahoru od Finestry vylezla za jediný den dvě 7c , dvě 7c+, 7b+ a něco na rozlez, vše na OS.

Editky nejlepší OS den. Balkony-Margalef

Ten den jsme si krásně nahrabali. Těsně před odjezdem nám poprvé napadl sníh, který udělal náš poslední lezecký den naprosto unikátní a krásný. Lezení na slunci v dlouhém rukávě a všude okolo poprašek čerstvého sněhu.

přehrada v Margalef

Ranní probuzení

Ráno sníh a odpoledne parádní podmínka.

Po dvou měsících jsme zvedli kotvy, hodili Kikinu a Jirku na letiště a vydali se na sever do šedivého ústí. Zpestřením cesty nám byla návštěva Dalího muzea ve Figueres a „naší“ pláže na jihu Francie, kde jsme tak jako na začátku zájezdu strávili jednu noc.