1. 5. 2015

EL BOMBÓNE


Sicilská stěna na levém břehu v Labáku mě vždycky moc bavila. Jako první cestu jsme společně s Tomajdou na této stěně udělali v roce 2003 La Bombu. Dnes hodnocenou stupněm Xc (8a+). Krásné vytrvalostní lezení s klíčem na konci cesty. Před dvěma lety jsem v levé části stěny dokončil starý projekt a nazval ho Al Capone a ohodnotil XIb (8b+). Al Capone v půli stěny odbočuje doleva k hraně a už lehce dolézá na vrchol. Zcela jasně a logicky se nabízela varianta, že místo lehkého dolezu pokračovat dále hlavní deskou mírně doprava do děr, kam dolézá La Bomba a připojit tak k Al Caponovy další těžké místo.




Když jsem toto místo zkoušel poprvé, tak jsem jej ani nemohl zkrokovat. Další den se již kroky podařilo vymyslet a mohl začít kolotoč pokusů a taktizování. Celá cesta díky tomu nabízí tři podobně těžké bouldrové pasáže cca 7C+ až 8A oddělené dvěma relativními resty. Jelikož jsem téměř místní, tak jsem měl možnost taktizovat s počasím, s podmínkou a kůží, jejíž kvalita byla nakonec pro přelez klíčovou. Během 5 dnů, kdy jsem se pokoušel cestu vylézt, se nám střídaly dny s teplotami pod 10 stupňů, kdy konečky prstů byly moc zmrzlé a teplotami okolo 16 stupňů, kdy jsem s prolezenými prsty po chytech prostě jel. Pokusování této cesty mě bavilo. Pokaždé jsem byl schopen padat kdekoliv. Občas mám problém, pokud padám neustále v jednom kroku, tak udržet motivaci k dalšímu pokusování. V neděli, kdy jsme jeli do skal se jen tak podívat jsem přelez nečekal. První dva pokusy jsem padal v druhém boulderu a nahoru se vůbec nedostal. Ale i přes ne moc dobré podmínky mi to kupodivu docela drželo. Myslím si, že pomohly dva dni restu a aplikace Antihydralu, který zabraňuje pocení prstů. Kůže byla konečně ready na 100%. Po krátkém deštíku jsem se ještě přemluvil na poslední pokus. Prý jen aby svaly měli na příště dobrého pamatováka. Pod stěnou byl i Vojta Cihlář, který mě tehdy přinesl štěstí, když mě jistil na Betomu XIc. Nevím, jak to dělá, ale zase byl u toho a ten kousek štěstí mi asi přinesl.

3. boulder, foto by Zdenek Suchý

Lukyno připraven a já mohl jít do pokusu. Šel jsem do toho s tím, že to nemůže dnes vyjít. První boulder vyšel a v druhém jsem ani nevím jak udržel skok a mohl se pustit do posledního těžkého místa. V minulých pokusech jsem nahoře spadl asi 3x, takže už jsem místo perfektně znal a věděl který pohyb je klíčový. Klíčem třetího boulderu bylo nakonec udržet v dynamickém kroku takový podivný chyt na levou, kde musí každý prst zaujmout svoji danou pozici. Teprve pak zabere. Krok jsem udělal, ale chyt jsem nenabral úplně dokonale, takže přehození nohou doprava a další dva poskoky pravou byly úplně v pádu. Pak už jen dolézt nad slaňák do no handu a bylo vymalováno. Abych pravdu řekl, tak jsem rád, že byl přelez jen tak tak. Po tolika pokusech to vylézt napohodu by mě asi uspokojilo méně.

foto by Zdenek Suchý
foto by Zdenek Suchý






















EL Bombóne nepovažuji za nějaký prvovýstup, ale spíš první volný přelez, jelikož jsem nic nevrtal a ani jsem neotevřel nějakou úplnou novou linii. El Bombóne je ale naprosto parádní cesta v úžasné skále s ještě úžasnějšími kroky. Už za tu zábavu, kterou mi poskytla to mělo cenu zkoušet. El Bombóne jsem oklasifikoval stupněm XIc, 8c fr. stupnice. Budu moc rád pokud se do cesty někdo pustí a klasu potvrdí, nebo vyvrátí. Ještě bych moc poděkoval spolulezcům, se kterými jsem trávil čas pod Sicilskou stěnou: Lukáš Kozlík, Pavel Bohuněk, Vítek Lachman, Ála Rozsypal, Zdenda Suchý.


Také díky moc sponzorům: Ocún, Hanibal, Tendon


Žádné komentáře:

Okomentovat