Ahoj ze Špáňa.
Už dlouhou dobu myslím na to, že bych napsala nějaký článek,
ale nějak jsem se k tomu nemohla dostat. Stále je co dělat a najít si
chvíli klidu je poměrně těžký úkol.
Ke konci září jsem odjela na další školní semestr studovat
do Jaénu do Španělska. Na tomto místě jsem strávila i předchozí semestr a
zamilovala jsem si to tu. Tím, že program ERASMUS poskytuje studentům 12 měsíců
studia v zahraničí a já měla vyplýtvaných pouze 5, tak jsem se rozhodla
pokračovat. Pro mě je to nabídka, která se neodmítá.
Oproti minulému semestru jsem tentokrát letěla letadlem. Už
se mi nechtělo absolvovat tak dlouhou cestu autem. Lezce už tady znám, takže do
skal jsem měla vymyšlené, že se budu domlouvat s nimi, anebo budu jezdit
na kole, které jsem si nechala poslat z Čech.
Tentokrát shodou náhod se mnou jel i můj kamarád Bambi,
který studuje se mnou v Ústí n/L, ale trochu jiný obor. Je to taky
fanatický lezec, takže jsme měli v plánu tady rozjet lezeckou mánii. Jenže
v létě si zlomil palec a do Špáňa přijel se sádrou. Poté, co mu ji
sundali, tak si ten palec zlomil podruhé. O tom se raději rozepisovat nebudu.
První týdny jsem na skalách moc nelezla. Bylo vedro a neměla
jsem k sobě parťáka. Takže jsem chodila na místní boulderovku
trénovat. Na začátku října se konaly
boulderové závody ,,Andalucia cup´´ v Malaze. Sílu jsem natrénovanou ze
stěny měla, tak proč nezkusit závody. Vyhrála jsem. Všechny bouldery na první
pokus a hotovo. Silných lezkyní v Andalucii moc není. Je to zajímavé, že
pro mě je Andalusie nejlepší lezecká oblast na světě. Tolik skal a sektorů
s těžkými a krásnými cestami to se jen tak ve světě nenajde a ve skalách
je klid, ticho a nestojí se fronty na cesty, jak tomu je občas
v Katalánsku, a nebo ve Francii. Proto nerozumím tomu, proč tady neleze
více místních lidí.
V půlce října se mi ozval jeden lezec z Malagy,
zda nechci přijet do oblasti Villanueva del Rosario. Ani jsem se nerozmýšlela,
zarezervovala jsem si blabla car a vyrazila. Oblast se nachází mezi Granadou a
Malagou a je to veliká jeskyně plná těžkých cest. Další úlet Andalusie. Lezla
jsem tam jen dva dny, protože jsem se musela vrátit do Jaénu. Od té doby je
Sergio můj nejlepší španělský kamarád a lezecký parťák.
V Jaénu jsme nejvíce času trávili lezením v Otinaru.
Veliká jeskyně,plná těžkých cest a 20minut autem z Jaénu. Lezci, kteří
nelezou více než 8a si tam moc nezalezou. Se Sergiem lezeme podobně (on o něco
líp) a můžeme zkoušet společně cesty. Jako první jsme si rozlezli cestu
,,Lume´´. Je to 8b/b+, ale Sergio říkal, že tu mám vylezené 8b+, které jsou
lehčí než toto. Cesty v Otinaru jsou spíše dlouhé, tak většinou kolem 40m.
Mě baví cesty kratší a akčnější a to je Lume. Má 25m a má dvě těžké sekvence.
Z přelezu jsme měli opravdu radost, protože celý ten proces zkoušení a
pokusování nás moc bavil. Motivace stoupala a forma také. Rozlezla jsem si
cestu ,,Tres Suprises´´ 8b+/c.
Jenže přišel první problém. Jednoho rána jsem se
probudila a měla jsem nateklý prst, nemohla jsem s ním hýbat a bolel mě.
To je pro mě noční můra. Sedla jsem na kolo
a jela do nemocnice. Tam mi po 6 hodinách ošetřování sdělili, že prst
nemám zlomený a tejpovačkou mi otejpovali zraněný prst s prstem vedle a že
tomu mám dát klid. Takže 2 týdny bez lezení. Mezi tím jsem navštívila Tenerife a
jiná krásná místa.
V půlce listopadu přijela za mnou do Špána Peťka Růžičková. Ve škole jsme měli prázdniny
a tak jsme vyrazili do Cuency. Lezecká oblast tak 100km na východ od Madridu.
Opět nádherná oblast. První den jsem si řekla, že bolavý prst začnu rozlézat a
dala jsem 8a na druhej a 8a na flash. Byl to asi ten nejtěžší flash v mém
životě. Tento lezecký styl nemám ráda. Na lezení mě baví si sama přemýšlet nad
kroky a vymýšlet bouldery a ne, že mi to bude někdo diktovat. Hned poté, co
jsem nalezla do tohoto 8a, tak dva španěláci mi s nadšením začali radit.
Jenže, když lezete,, a la muerte´´ a někdo vám radí ve španělštině, tu si
musíte v hlavě přeložit, tak je to ještě více vyčerpávající než onsight.
Ale nakonec mi nadšeně zatleskali a já byla spokojená, že jsem to vylezla. Byl
to pecka den a prst držel, ale další den ráno mi natekl jiný prst. Takže další
týden pasé.
V Cuence nám pršelo a byla
zima, tak jsme se vrátili do Jaénu. S Petruškou jsme si to moc užily a
také zkoušela se mnou můj projekt ,,Tres suprises´´. Dole je kotel boulder, pak
tak 10 těžkých kroků, výklep a další sekvence těžkých kroků s nátahem na
závěr. Já mám problém s boulderem dole. Ale mám trpělivost a grande
motivaci…
Přeji všem pohodové Vánoční svátky.
Žádné komentáře:
Okomentovat