Letní radovánky

Ahoooj!:-)

Doufám, že i vy jste si užili léto! Ráda bych se s Vámi podělila o mé zážitky z prázdnin.

Jako každé léto dost pracuji. Má práce instruktorky lezení mě baví a venku na podávání extrémních výkonů je na mě stejně moc teplo. Takže léto beru jako tréninkové období a od podzimu do jara je čas zase na skály.

Před létem jsem se rozhodla, že se zúčastním několika boulderových závodů. Závody jsou pro mě super motivace a donutí mě k tréninku. V červenci jsme s Ondrou pořádali dětské lezecké tábory. My jsme si během toho moc nezalezli, ale zato jsme předávali své lezecké i životní zkušenosti dětem. A vidět nadšení dětí z naší snahy je super pocit!

Jenže po táborech mi můj doktor oznámil, že si kvůli zdravotním problémům musím nasadit na 14 dní antibiotika. Myslela jsem, že mě klepne. Tak jsem se těšila, že po táboře začnu pořádně trénovat, abych byla připravená co nejvíce na srpnovou smršť závodů. Místo toho jsem nesportovala a lezla dost zlehka.

Avšak předtím jsem ještě stihla s bráchou vylézt svůj nejtěžší boulder ,,Red Hot Tortilas´´ za 8A na Sněžníku. Jedná se o klíčový krok za jednoprstovou dírku. Dírky mi vždy seděly, takže jsem bouder vylezla rychle. 

První víkend v srpnu se konal ČP boulderingu v Pardubicích. Byl to můj první letošní závod v Čechách. V kvalifikaci se mi moc dobře nelezlo, ale věděla jsem, že finále je nový závod a že se budu více soustředit a zaberu na max. Do finále jsem postupovala z  5. místa, což byla pro mě dobrá výchozí pozice. Hned v prvním finálovém boulderu byl první krok pro mě šílený skok, který jsem nedala. Druhý boulder jsem topovala 2 sekundy po časovém limitu, ale to se už nepočítá. To mě moc mrzelo, jelikož kdybych stihla topovat dřív, tak bych byla na lepší pozici. Ale to jsou boulderové závody, kde hraje štěstí velikou roli. Nakonec jsem si dolezla pro 3. místo. Což pro mě byl úspěch!

Hned další týden jsme pořádali příměstský tábor. Lezení, Via Ferrary a krásný výlet lodí. Ten bych Vám chtěla doporučit. Jestli někdo pojedete lézt do Labáku či jen tak na výlet do Děčína, tak to spojte s plavbou od Labské plavební společnosti z Děčína do Rathenu. Projíždí se celé labské údolí a je k tomu skvělý výklad se zajímavými informacemi. Z takového pohledu jsem Labák ještě nikdy neviděla a v Rathenu jsme si vyšli na Bastai, odkud jsou úžasné výhledy na Sasko a na stolové hory.

Víkend na to se konaly boulderové závody v německém Bad Schandou. Ve kvalifikaci bylo připraveno 30 boulderů a na vylezení byl časový limit 6 hodin. Lezli muži i ženy dohromady a závodu se zúčastnilo 180 závodníků, takže kvalifikace byla dost krutá a kdo neměl ostré lokty, tak si nezalezl. Na stavění boulderů se podílel také Ondra a musím říct, že jeho bouldery se mi líbily nejvíce!:-) Do finále postoupilo 8 závodnic a 8 závodníků. České holky jsme to Němkám natřely.  Na 1. místě jsem skončila já, 2. Eliška Vlčková a 3. Péťa Růžičková. 

Do dalších závodů zbývalo 14 dní, takže jsme se s mojí kamarádkou a silnou lezkyní Peťou Růžičkovou domluvily, že dáme dámskou jízdu do Frankenjury. Každý den jsme lezly v jiné oblasti a zkoušely jsme samé těžké cesty kolem obtížnosti 10. Jeden den se mi povedlo vylézt na 3. pokus cestu,, Equipe Tricolor´´10-.  Napříště mám rozlezené další nové těžké cesty a těším se na další rok, až se na ně vrátím.

Poslední víkend v srpnu se každoročně koná lezecký filmový festival v Teplicích nad Metují. Tam jsem nemohla chybět. Tuto akci mám ráda, jelikož tam potkám spoustu známých ze skal.  Ádr je pro mě jedno z nejkouzelnějších míst na světě a konají se tam každoročně nejlepší boulderové závody. ČP boulderingu se opět moc povedl a já si ho skvěle užila! Na finále se přišla podívat spousta lidí a závody měly opravdu parádní atmosféru! Já skončila na 3. místě.

Závody mě tak zničily, že jsem několik dní potom nemohla trénovat. Teď se už začínám připravovat do Španělska. Trénuji vytrvalost na dlouhé natékací cesty do Reguchia a Otinaru a tak jezdím do Labáčku.

Příští víkend mě čekají poslední závody MČR boulderingu a potom už odlétám na několik měsíců na jih Španělska.