6. 5. 2016

Hola ze Špáňa!


Stále mi nedochází, že už je květen. Neskutečně rychle ten můj Erasmus utíká. Mé dva poslední měsíce byly tak naplněné a úžasné, že nestačím vstřebávat zážitky. Od lezení, cestování, až po různé kulturní akce.





V půlce března mi odjel Ondra domů. Potom,  co jsem ho odvezla na letiště v Malaze,  jsem vyrazila se svými kamarády na 9ti denní trip po Andalusii a dojeli jsme až do Portugalska. Byl to nelezecký zájezd,  jak my tomu říkáme ,,na houbaře´´. Spali jsme ve stanech, koupali se v auto-myčce a vařili si těstoviny z pytlíku. Viděli jsme spoustu krásných míst a já byla ráda, že zažívám nějakou změnu. 

                                                               Naše parta na Giblartaru
                                                    Krásné zelené pobřeží v Portugalsku

 Intenzivně jsem lezla od půlky ledna a za ty dva měsíce jsem se cítila unavená. Zima mi ubírala energii, prsty bolely a zanítil se mi malíček u nohy, takže jsem si musela udělat díru do lezečky, abych byla vůbec schopná se postavit na stup.  A motivace taky tatam.

                                                                             Auuuu

Po našem výletě po Andalusii jsem byla pěkně nastydlá. Víkend na to byly závody v Seville, na které jsem moc chtěla jet. Takže jsem v Rocodromu (na boulderovce) stihla pár tréninků a hurá na závody. Hned potom, co jsem vyjela z Jaenu, se mi rozbila navigace a místo směrem na Sevillu jsem mířila přesně na druhou stranu. Začala jsem propadat panice, že to nestihnu a hlavně ani nedojedu do Sevilly. Naštěstí podle mapy to klaplo a kvalifikaci jsem stihla. Ta probíhala asi 3 hodiny a bylo tam postaveno něco kolem 20ti boulderů. Lezli jsme ženy i chlapy dohromady a byla parádní atmoška. Všichni jsme si navzájem radili a fandili. Byla jsem tam jediná cizinka a všichni se mě vyptávali odkud jsem a co tu dělám atd. Do finále jsem postupovala o chlup z 1. místa. Finále se tu konalo až v 11 večer, takže jsem se trochu obávala, zda bude se mnou mé unavené tělo spolupracovat. Ve finále byly 4 bouldery. Bylo to docela maso a já jediná topla 2 a díky tomu jsem vyhrála. Za 1. místo byla docela veliká finanční odměna, tak jsem byla ráda, že mám zase na benzín a můžu cestovat a jezdit do skal. Super závody a snad ne poslední.




V půlce dubna přijeli naši s bráchou. Nejprve měl za mnou přijet jen brácha, ale tím, že mu je jen 12 let, tak se nedala koupit letenka. Jediná společnost, která nabízela přepravu dětí, si účtovala takové money, že za tu stejnou částku mohli jet i naši a také si půjčit auto. Tátu jsem zaúkolovala, ať bráchu naučí pořádně a bezpečně jistit a že s ním začnu lézt. Takže naši mi tu bráchu nechali a odjeli lézt ke Granadě. S bráchou jsme si užili super lezecký týden. Vylezli jsme 8a+ a 8a a nějaké onsighty. Kromě lezení v okolí Jaenu jsme také navštívili oblast Cacín, která je tak 2,5 hodin z Jaénu. Uvědomila jsem si, že mít v rodině  někoho, kdo leze stejně jako já,  je úplná pecka!  Brácha má lepší vytrvalost, ale já zase větší sílu. Moc se těším, až s ním začnu v létě bušit a jezdit do skal.

                                                                  Reguchio s bráškou
Reguchio
Cacín a super sektor s těžkými cestami
                                                                            Cacín - 8a
                                                        Sníh se dá najít i na jihu Španělska
                                                                  Má milovaná rodina
Pokec s Maribel a Nuriou - nej lezkyně z Jaenu

Zbytek dubna byl dost o cestování. Mamka měla narozeniny, tak  jsem přilétla na 3 dny do Čech. Užila jsem si chvilky s rodinou, pozdravila jsem kamarádky, stihla jsem kadeřnici, trénink na stěně, dala si svíčkovou a navštívila místa, po kterých se mi stýská.  Potom jsem se vrátila na otočku do Jaénu a frčela do Madridu a na Mallorcu. Tam jsem byla 4 dny. Našla jsem super levné letenky, takže jsme s kamarádem jeli poznávat kouty Mallorky. Abych neztratila formu, tak jsem chodila na dětské hřiště a tam jsem na prolézačkách shybovala a zvedala nohy. Po příletu do Madridu jsem navštívila kámošku z Čech, která tam teď pracuje. Na zpáteční cestu z Madridu do Jaénu jsem se domluvila přes BlaBla car. Že tato služba existuje,  jsem zjistila až zde ve Špáňu. Je to tu velice rozšířené. Blabla car je stránka na internetu, kde lidi nabízejí spolujízdu autem. Je to o dost levnější než autobus či vlak a je to i rychlejší doprava.
Má rychlo návštěva Čech
                                                                            Mallorca
                                                       Zasloužený ionťák po treku
                                  Katedrála Panny Marie v mallorském hlavním městě Palma de Mallorca

                                                                     Krásně čisté moře
 
Lady řidička
                                                          Návštěva Viktorky v Madridu

V Jaénu mě přivítalo brutální vedro. To jsem tu ještě nezažila. Přes den 30 stupňů a v noci 20. Jako ty největší parné dny v létě v Čechách. S mojí kamarádkou Maribel jsme během posledních dnů vyrazily párkrát do skal. Propotila jsem nějaké 7c na os a 8a a byla jsem za to ráda. Erasmus se nám chýlí ke konci. Příští týden máme první zkoušku a za 3 týdny odjíždíme. ALE… zimní semestr mám volný (jelikož jsem ve třeťáku a už mi chybí jen letní semestr a pak státnice), tak jsem se rozhodla  podat si znova přihlášku na Erasmus do Jaénu. Uvidíme, zda to klapne, ale doufám, že ano. Španělsko je krásná země s neomezenými možnostmi lezení, skvělými lidmi, příjemným podnebím, pohodovým životním stylem. Zamilovala jsem si to tu…
                                                         Mi amiga muy guapa y fuerte :-)
                                                           S Káčátkem na výletě
                                                                Odpočinek na túře
                                                         Výhled na Jaén z kopce Jabalcuz


Mějte se krásně! Hasta luegooo! :-) :-*

Žádné komentáře:

Okomentovat