Stále mi nedochází, že už je květen. Neskutečně rychle ten
můj Erasmus utíká. Mé dva poslední měsíce byly tak naplněné a úžasné, že
nestačím vstřebávat zážitky. Od lezení, cestování, až po různé kulturní akce.
V půlce března mi odjel Ondra domů. Potom, co jsem ho odvezla na letiště v Malaze, jsem vyrazila se svými kamarády na 9ti denní
trip po Andalusii a dojeli jsme až do Portugalska. Byl to nelezecký
zájezd, jak my tomu říkáme ,,na
houbaře´´. Spali jsme ve stanech, koupali se v auto-myčce a vařili si
těstoviny z pytlíku. Viděli jsme spoustu krásných míst a já byla ráda, že
zažívám nějakou změnu.
Krásné zelené pobřeží v Portugalsku
Intenzivně jsem lezla od půlky ledna a za ty dva měsíce jsem se cítila unavená. Zima mi ubírala energii, prsty bolely a zanítil se mi malíček u nohy, takže jsem si musela udělat díru do lezečky, abych byla vůbec schopná se postavit na stup. A motivace taky tatam.
Po našem výletě po Andalusii jsem byla pěkně nastydlá.
Víkend na to byly závody v Seville, na které jsem moc chtěla jet. Takže
jsem v Rocodromu (na boulderovce) stihla pár tréninků a hurá na závody.
Hned potom, co jsem vyjela z Jaenu, se mi rozbila navigace a místo směrem
na Sevillu jsem mířila přesně na druhou stranu. Začala jsem propadat panice, že
to nestihnu a hlavně ani nedojedu do Sevilly. Naštěstí podle mapy to klaplo a
kvalifikaci jsem stihla. Ta probíhala asi 3 hodiny a bylo tam postaveno něco
kolem 20ti boulderů. Lezli jsme ženy i chlapy dohromady a byla parádní atmoška.
Všichni jsme si navzájem radili a fandili. Byla jsem tam jediná cizinka a
všichni se mě vyptávali odkud jsem a co tu dělám atd. Do finále jsem
postupovala o chlup z 1. místa. Finále se tu konalo až v 11 večer,
takže jsem se trochu obávala, zda bude se mnou mé unavené tělo spolupracovat.
Ve finále byly 4 bouldery. Bylo to docela maso a já jediná topla 2 a díky tomu
jsem vyhrála. Za 1. místo byla docela veliká finanční odměna, tak jsem byla
ráda, že mám zase na benzín a můžu cestovat a jezdit do skal. Super závody a
snad ne poslední.
V půlce dubna přijeli naši s bráchou. Nejprve měl
za mnou přijet jen brácha, ale tím, že mu je jen 12 let, tak se nedala koupit
letenka. Jediná společnost, která nabízela přepravu dětí, si účtovala takové
money, že za tu stejnou částku mohli jet i naši a také si půjčit auto. Tátu
jsem zaúkolovala, ať bráchu naučí pořádně a bezpečně jistit a že s ním
začnu lézt. Takže naši mi tu bráchu nechali a odjeli lézt ke Granadě. S bráchou
jsme si užili super lezecký týden. Vylezli jsme 8a+ a 8a a nějaké onsighty.
Kromě lezení v okolí Jaenu jsme také navštívili oblast Cacín, která je tak
2,5 hodin z Jaénu. Uvědomila jsem si, že mít v rodině někoho, kdo leze stejně jako já, je úplná pecka! Brácha má lepší vytrvalost, ale já zase větší
sílu. Moc se těším, až s ním začnu v létě bušit a jezdit do skal.
Reguchio s bráškou
Reguchio
Cacín a super sektor s těžkými cestami
Cacín - 8aSníh se dá najít i na jihu Španělska
Má milovaná rodina
Pokec s Maribel a Nuriou - nej lezkyně z Jaenu
Zbytek dubna byl dost o cestování. Mamka měla narozeniny, tak jsem přilétla na 3 dny do Čech. Užila jsem si
chvilky s rodinou, pozdravila jsem kamarádky, stihla jsem kadeřnici,
trénink na stěně, dala si svíčkovou a navštívila místa, po kterých se mi stýská. Potom jsem se vrátila na otočku do Jaénu a
frčela do Madridu a na Mallorcu. Tam jsem byla 4 dny. Našla jsem super levné
letenky, takže jsme s kamarádem jeli poznávat kouty Mallorky. Abych
neztratila formu, tak jsem chodila na dětské hřiště a tam jsem na prolézačkách
shybovala a zvedala nohy. Po příletu do Madridu jsem navštívila kámošku z Čech,
která tam teď pracuje. Na zpáteční cestu z Madridu do Jaénu jsem se
domluvila přes BlaBla car. Že tato služba existuje, jsem zjistila až zde ve Špáňu. Je to tu velice
rozšířené. Blabla car je stránka na internetu, kde lidi nabízejí spolujízdu
autem. Je to o dost levnější než autobus či vlak a je to i rychlejší doprava.
Má rychlo návštěva Čech
Mallorca
Zasloužený ionťák po trekuKatedrála Panny Marie v mallorském hlavním městě Palma de Mallorca
Lady řidička
Návštěva Viktorky v Madridu
V Jaénu mě přivítalo brutální vedro. To jsem tu ještě nezažila.
Přes den 30 stupňů a v noci 20. Jako ty největší parné dny v létě
v Čechách. S mojí kamarádkou Maribel jsme během posledních dnů
vyrazily párkrát do skal. Propotila jsem nějaké 7c na os a 8a a byla jsem za to
ráda. Erasmus se nám chýlí ke konci. Příští týden máme první zkoušku a za 3
týdny odjíždíme. ALE… zimní semestr mám volný (jelikož jsem ve třeťáku a už mi
chybí jen letní semestr a pak státnice), tak jsem se rozhodla podat si znova přihlášku na Erasmus do Jaénu.
Uvidíme, zda to klapne, ale doufám, že ano. Španělsko je krásná země
s neomezenými možnostmi lezení, skvělými lidmi, příjemným podnebím,
pohodovým životním stylem. Zamilovala jsem si to tu…
S Káčátkem na výletě
Odpočinek na túře
Výhled na Jaén z kopce Jabalcuz
Mějte se krásně! Hasta luegooo! :-) :-*
Žádné komentáře:
Okomentovat