Jordánsko - Wadi Rum – Morning sun street

Wadi rum jsem poprvé navštívil před 13 lety. Společně s Tomajdou a Mlhou jsme na Jebel Rum otevřeli cestu Rock Empire, která se za ta léta stala klasikou. Velmi potěšující. Nic dalšího jsme zde vlastně nelezli, přesto, že oblast nabízí tolik.

Jak bylo hezky v Andalusii

Jedna kapitola končí a druhá právě začíná. Tímto se snažím uklidnit a nesmutnit nad tím, že to zase vše tak rychle uteklo. Už je to tak a teď musím vstřebat všechny ty zážitky za ty tři a půl měsíce! Začínám si balit věci a za pár dní už budu přejíždět přes celé Španělsko do Katalánska, kde budu trávit dalších 5 měsíců.

Návrat do údolí

V roce 2011 jsem byl naposledy v Yosemitech. Teď, když sedím na letišti na cestě zpět domů si říkám, proč jsem čekal na další návštěvu tak dlouho. To co se dá v tomto kouzelném údolí zažít je tak jedinečné a intenzivní, že se na to nedá dlouho zapomenout. Tehdá jsem tam byl s Ričim ze Slovenska a lezli jsme Freerider na Capa. Dodnes si pamatuji téměř každý krok z této 34 délkové cesty. Tak moc to bylo nezapomenutelné a dokonalé.

Návrat do Andalusie

Před dvěma lety jsem táhla kurf a dva batohy po ulici v Jaénu a mířila jsem na autobusové nádraží. Právě jsem opouštěla toto místo po 5ti měsících. Byla jsem šťastná, nabitá novou energií, plná nových zážitků.  Necítila jsem smutek, že odjíždím, ale radost z toho všeho, co jsem tu prožila. Něco mi říkalo, že tu nejsem naposledy a že se sem brzy opět vrátím...

Krutoléto

Léto probíhá v plném proudu. Vedro, zmrzlina, rybník, studená limča a práce. Červenec je pro mě nejvíce nabitý měsíc v roce. Dva týdny máme lezecký tábor a poté spoustu lezeckých kurzů. Je to každý rok stejné. Práce mě baví a vydělám si kačky na ty moje milované lezecké zájezdy.Toto období má však nevýhodu. Mám minimálně volného času a tím pádem skoro nelezu. Teda občas si zalezu na kurzu s klienty, ale většinou lezeme maximálně pětky, kde trénuji více morál než lezení. Má lezecká výkonnost klesla tak o 50%. Naštěstí mám na sobě vyzkoušené, že jakmile začnu zase pravidelně trénovat a posilovat, tak už za dva týdny je síla zpátky a mohu zas pokusovat své projekty ve skalách. Doufám, že tomu bude tak i teď. 

Sourozenecká jízda do Leonidia

Když se řekne lezení v Řecku, asi každého jako první napadne Kalymnos nebo Meteora. Ale kromě těchto oblastí se v Řecku leze ještě na spoustu dalších místech. Tím, že mě baví cestovat a objevovat nové destinace na lezení, tak jsme se rozhodla s mým bráchou Honzou udělat první sourozeneckou jízdu a to do oblasti Leonidio. Naši kamarádi z Ústí tam byli přes Vánoce a nemohli si to vynachválit, takže zvědavost byla veliká a za 150e jsme si koupili letenku (i zpáteční) z Berlína do Athén a vydali se vstříc novému dobrodružství.

Jak jsem si splnila sen - Klondike Cat 11-

Asi každý máte nějaké velké sny o tom, co chcete jednou dosáhnout.  A když se to povede, jste šťastný! Jako já teď. Jeden z těch mých snů se mi v neděli splnil. Když jsem vylezla svoji nejtěžší  cestu, nemohla jsem tomu uvěřit. Většinou velké zážitky prožívám zpětně, a tak tomu bylo i tento den.Když jsem dobojovala k řetězu, tak jsem byla překvapená, bez emocí, v šoku. Vždy při přelezech řvu u řetězu radostí, ale nyní jsem jen čuměla. Všechna euforie a radost mi docházela během dne a večer v posteli jsem se rozbrečela štěstím. Této cestě jsem obětovala tolik úsilí a energie, že mi ještě dlouho potrvá, než si uvědomím, co její přelez pro mě opravdu znamená. Měla jsem to s ní jako s láskou. Čím více mi cesta odolávala, tím více jsem po ní toužila a dělala vše pro to, aby byla dosažitelná.