Stále mi nedochází, že už je květen. Neskutečně rychle ten
můj Erasmus utíká. Mé dva poslední měsíce byly tak naplněné a úžasné, že
nestačím vstřebávat zážitky. Od lezení, cestování, až po různé kulturní akce.
Španělsko je země lezcům zaslíbená. Do této země jezdíme
spoustu let trávit zimní měsíce. Kde jinde byste chtěli najít takový výběr cest
jako právě tam. V posledních 15 letech jsme jezdili pouze do oblastí v Katalánsku,
jako jsou Siurana, Margalef, Oliana aj. Jelikož změna je život, tak jsme letos
a loni začali objevovat neuvěřitelný potenciál oblastí v Andalusii.
Andalusie je na opačné straně Španělska a nabízí stejný objem lezení jako
Katalánsko. Po loňském měsíčním výpadu do oblastí okolo města Jaén, jsem
doporučil Editce, ať jede na Erasmus právě tam. Ideální místo pro rychlé
výjezdy do skal po dni stráveném na universitě v Jaénu.
Vše to začalo minulý rok na
podzim, kdy jsem se rozhodla podat si přihlášku na ERASMUS do Španělska. (pro
ty co nevědí, co je erasmus – je to speciální program od EU pro studenty na VŠ
a možnost si vyzkoušet studium v zahraničí). Původně jsem měla
v plánu Malagu, ale po dobré radě mého kamaráda jsem zjistila, že se dá
jet i do Jaénu. Prý je to nejlepší místo pro lezce, kam bych mohla jet.
Výběrové řízení klaplo, a takže jsem měla jasný plán na 5 měsíců. Na ERASMUS jsem
vlastně chtěla z několika důvodů: osamostatnit se, naučit se jazyky,
cestovat, zažít nové zkušenosti a hlavně lézt. Myslím, že veškeré očekávání to
plní.
O našem prvovýstupu na Jabal Misht - Boys don´t cry 7c+,1000m
jsem již psal dříve na zde blogu, takže tentokrát budu psát o druhé
půlce výletu. Odjeli jsme zpět do Muskatu a vyměnili si malé auto za větší 4x4.
Pokud chcete v Ománu něco vidět, tak je pořádná kára nutností. Velké množství
lezeckých a turistických destinací je bez čtyřkolky nedostupná.
Posilam prvni pozdrav z Omanu z hlavniho mesta Muskatu. Hlavni a ta pro nas asi nejdulezitejsi cast expedice je za nami. Po sedmi dnech stravenych ve stene Jabal Misht jsme dosedli opet na zem a zanechali za sebou novou 1000m dlouhou linii.
Tak a je to tady zase. Zabalit si těch pár švestek (cca 40 kg/os) a hurá do světa. Zítra odjíždí banda: Fido, Ještěrka, Jíra, já, Johny a Tomáš do míst, kde moc stromů nepotkáme, dokonce vody tam taky moc není, ale skal je tam prý dost :-) Chtěli bychom udělat novou cestu na 1000 m vysoký Jabal Misht a procestovat a prolézt vše, na co bude čas. Dle dostupných informací bychom se tam nudit neměli.
Pokud to čas a internetové připojení dovolí, tak se budu alespoň dvakrát snažit připojit a napsat sem na blog, jak se máme, co děláme a vůbec co nás v Ománu nemine.